drobný prvek pro spojování částí oděvu From Wikipedia, the free encyclopedia
Knoflík je plochý předmět kruhového tvaru, který slouží ke spojení dvou částí oděvu, jeho kapsy, nebo tašky či pouzdra. Činí tak pomocí provléknutí svého těla (korpusu), přišitého k podkladu pomocí dvou nebo čtyř knoflíkových dírek dírkou zvleného média.
Knoflík je převážně deskovité nebo kónické tělísko kruhového obrysu, které se většinou využívá v textilním průmyslu mnebo v galanterii jako součást oděvu pro rozepínání a zapínání buď oděvu, nebo osobního či ložního prádla, ale také různých pouzder v textilní galanetrii. Může to být jen funkční, nebo (častěji) i dekorační až módní doplněk.
Knoflík bývá zhotoven z různých materiálů, od přírodních po ručně soustružené, hlazené (dřevo, kost, rohovina, lastury, kly, kokosovou skořápku, minerály broušené a vrtané, (sklo nebo keramika. Nejčastější jsou to průmyslově zhotovené knoflíky, lisované ze skla nebo z plastůj, dříve z bakelitu, galalitu či PVC). Po roce 1990 se k výrobě knoflíků nejčastěji začal používat tvrzený plast, dobře imitujícoí jiné materiály.
První zmínky o knoflíkách pocházejí z let 2800–2600 př. n. l. z Dálného Východu, z oblastí řeky Indus a doby bronzové v Číně (2000–1500 př. n. l.). Daloí jsou doloženy ze starověkého Řecka a Říma V Evropě se knoflíky užívají v odívání asi od 13. až 14. století.
Velikost knoflíků se v poslední době i v Evropě označuje v tzv. mírách definovaných jako 1/40 palce (užívaného v USA), tj. 0,635 mm.
Obvyklé velikosti: 8, 10, 12, 14, 16, 18, 20, 22, 24, 26, 28, 30, 32, 36, 40, 44, 48, 52, 54, 60, 64.
Knoflíky se vyrábějí lisováním v lisech nebo kleštích, třískovým obráběním, litím do forem či vstřikováním. Důležité je, aby knoflík měl po obvodu hladký povrch a nedřel šitý materiál, stejně tak hladké okraje dírek nebo ouško gombíku, aby neodíralo nit.
Surovinou k výrobě perleťových knoflíků je perleť z lastur nebo z ulit mlžů tropických moří i z říčních škeblí. Přírodní perleť tvoří uhličitan vápenatý, vzhled perleti je bělavý, stříbřitý, vrstevnatý, nepravidelný a může být i barevně kontrastní od stříbřitě bílé po tmavě hnědou, či nepravidelný (vlnkovitý, žíhaný). Knoflík mívá nerovný povrch, miskovitě prohnutý. Z perleti se vyráběly knoflíky, méně již ozdobné předměty (spony, rukojeti, kazety), odznaky, kalamáře aj. Při výrobě knoflíků se perleť nejdříve vrtala, potom brousila, točila – knoflíkům se dával tvar či fazóna. Pak se dírkovaly, opalovaly, leštily a konečně našívaly na karty, tzn. na stříbrný nebo modře lakovaný papír. Našívaly se po tuctech (dvanácti kusech) nebo veletuctech (144 kusech). Našité knoflíky byly díky bělostnosti a perleťovému lesku velmi pěkné.
Práce perleťářů bývala namáhavá, většinou se vykonávala z dovezeného materiálu růných kvalit, na soustruzích poháněných šlapáním. Pouze málo dílen si později zařídilo pohon strojů motory naftovými nebo i elektrickými. Dírkování se provádělo na strojích podobných šicím strojům po dvou nebo čtyřech dírkách. Tuto práci a našívání knoflíků na karton obstarávaly ženy.
Výroba perleťových knoflíků i jiných perleťových předmětů se v českých zemích rozšířila kolem poloviny 19. století. Vyhlášení perleťáři byli v Žirovnici, kde řemeslo roku 1863 založil Josef Žampach s manželkou. Knoflíkáři se zde nazývali čamrdáři.[1] také v Ivanovicích na Hané[2]. V městečku Předíně pracovali také barvíři, kteří knoflíky barvením (tónováním) přizpůsobili kůži a látkám, na něž se našívaly. Bylo tam několik perleťářských dílen, výrobu zavedl ke konci 19. století ve Vídni vyučený perleťář Jan Šilhavý. Vznikl tu dokonce Svaz perleťářů. Z Předína se dostali perleťáři i do sousedních Štěměch, kde vznikla první perleťářská dílna v roce 1898. V Předíně byla perleťářská výroba ukončena po roce 1992.[3]
Velikost knoflíků se udává sudými čísly. Od nejmenších „osmiček“ (8 linií) postupně do 60 (linie viz výše). Obyčejné košilové knoflíky jsou „osmnáctky“ (18 linií) a mají v průměru asi 11,43 mm. Tvar knoflíků čili tvar fazon se značí jmény – parizky, ostré, misky, talířky, vulsty, khesle, přičemž záleží na vyhloubení středu i podoby okraje. Podle jakosti se knoflíky třídí na sedm druhů.
¨
Sběratelé knoflíků se v České republice sdružují v Klubu sběratelů kuriozit, účastní se jejich burz a bleších trhů, ale tvoří jen malou skupinu.[4] Významné sbírky knoflíků bývají v uměleckoprůmyslových nebo regionálních muzeích, napříkladː
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.