Klasický liberalismus
From Wikipedia, the free encyclopedia
Klasický liberalismus je filosofický směr vzniklý v 17. a 18. století, který klade důraz na osobní svobodu a práva jednotlivce. K jeho největšímu rozvoji dochází v průběhu 19. století ve Velké Británii, kde na filosofické práce Johna Lockeho a ekonomické práce zakladatele ekonomie Adama Smitha navázali David Ricardo, Jean-Baptiste Say či John Stuart Mill, a ve Francii, ve které patřil mezi hlavní představitele tohoto směru Frédéric Bastiat. Liberalismus se ovšem prosazoval i jinde, například ve Švédsku, kde působil Anders Chydenius. Heslem klasického liberalismu se stalo francouzské „laissez faire“, což v překladu znamená „nechte konat“.
Nejdůležitějším znakem klasického liberalismu je víra v negativně vymezenou svobodu, která tvrdí, že jedinec je natolik svobodný, nakolik ostatní nezasahují do jeho života. Klasický liberalismus hovoří o potřebě minimálního státu, ve kterém je úloha státu omezena pouze na ochranu jedince před ostatními. Všechny ostatní činnosti, které státy vykonávají, mají náležet do rukou každého jedince. Klasický liberalismus charakterizuje citát „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu“.