![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f2/Prince_Karl_I_of_Liechtenstein.jpg/640px-Prince_Karl_I_of_Liechtenstein.jpg&w=640&q=50)
Karel I. z Lichtenštejna
kníže z lichtenštejnský, opavský a krnovský vévoda / From Wikipedia, the free encyclopedia
Karel I. z Lichtenštejna, německy Karl I. von Liechtenstein (30. července 1569, pravděpodobně Valtice – 12. února 1627, Praha) byl první z rodu Lichtenštejnů, který se stal knížetem, a byl tedy zakladatelem knížecího rodu Lichtenštejnů.
Karel I. z Lichtenštejna | |
---|---|
![]() Karel I. z Lichtenštejna | |
Narození | 30. července 1569 Valtice |
Úmrtí | 12. února 1627 (ve věku 57 let) Praha |
Místo pohřbení | Hrobka Lichtenštejnů ve Vranově |
Povolání | místokrál a aristokrat |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
Choť | Anna Marie Šemberová z Boskovic a Černé Hory |
Děti | Karel Eusebius z Lichtenštejna Anna Marie z Lichtenštejna[1] Františka Barbora z Lichtenštejna |
Rodiče | Hartmann II. z Lichtenštejna a Anna Marie Ortenburská[1] |
Rod | Lichtenštejnové |
Příbuzní | Gundakar kníže z Lichtenštejna a Maxmilián z Lichtenštejna (sourozenci) Jan Adam I. z Lichtenštejna, Eleonora Marie z Lichtenštejna a Johana Beatrix z Lichtenštejna[2] (vnoučata) |
Funkce | Kníže z Lichtenštejna (1608–1627) místodržitel |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sňatkem roku 1595 s Annou Marií Černohorskou z Boskovic získal polovinu rozsáhlého majetku jejího otce (Černá Hora, Úsov). Druhou polovinu získal jeho bratr Maxmilián, který se roku 1597 oženil s Anninou sestrou Kateřinou a vyženil panství Bučovice a Pozořice. Lichtenštejnové se získáním tak rozsáhlého majetku zařadili mezi nejbohatší moravské šlechtické rody ještě před rokem 1600.[3]
V roce 1599 konvertoval ke katolictví, po něm konvertovali i oba jeho bratři. V roce 1599 koupil od Pernštejnů zadlužené plumlovské panství s Prostějovem. Prostějovští měšťané mu na koupi rádi půjčili, protože bohatý šlechtic a schopný hospodář byl pro ně požehnáním, na rozdíl od bankrotujících Pernštejnů, za jejichž dluhy ručili.