Julija Tymošenková
ukrajinská politička / From Wikipedia, the free encyclopedia
Julija Volodymyrivna Tymošenková (ukrajinsky: Юлія Володимирівна Тимошенко, * 27. listopadu 1960 Dněpropetrovsk (dnes Dnipro), Ukrajinská SSR) je ukrajinská politička a bývalá dvojnásobná předsedkyně vlády Ukrajiny.
Julija Volodymyrivna Tymošenková Юлія Володимирівна Тимошенко | |
---|---|
Tymošenková v roce 2018 | |
10. a 13. předsedkyně vlády Ukrajiny | |
Ve funkci: 18. prosince 2007 – 3. března 2010 | |
Prezident | Viktor Juščenko Viktor Janukovyč |
Předchůdce | Viktor Janukovyč |
Nástupce | Oleksandr Turčynov |
Ve funkci: 24. ledna 2005 – 8. září 2005 | |
Prezident | Viktor Juščenko |
Předchůdce | Mykola Azarov |
Nástupce | Jurij Jechanurov |
Stranická příslušnost | |
Členství | Hromada (do 1999) Baťkivščyna (od 1999 - dosud) Blok Julije Tymošenkové (od 2001 do 2012) |
Rodné jméno | Юлія Володимирівна Грігян |
Narození | 27. listopadu 1960 (63 let) Dněpropetrovsk (dnes Dnipro), Dněpropetrovská oblast, Ukrajinská SSR |
Národnost | ukrajinská |
Choť | Oleksandr Tymošenko |
Rodiče | Volodymyr Hrihyan a Lyudmila Telehina |
Děti | Jevhenija Tymošenková |
Alma mater | Dněpropetrovská národní univerzita Olesa Hončara |
Profese | politička |
Náboženství | Ukrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu |
Ocenění | Order of the holy Great Martyr Barbara 2nd class (1998) Řád pravoslavných bojovníků Svatého hrobu (2009) Order of the Great September Revolution 1969 (2009) Odznak Sláva horníka 3. třídy odznak Sláva horníka 2. třídy |
Podpis | |
Commons | Юлія Тимошенко |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V roce 2004 byla během prezidentských voleb a následných protestů čelní představitelkou opozice. Stala se jedním ze symbolů tzv. Oranžové revoluce. Od roku 2001 je předsedkyní koaličního uskupení Blok Julije Tymošenkové, od roku 1999 také strany Baťkivščyna, která má v této koalici nejsilnější zastoupení. V roce 2009 byla vyhlášena nejpřitažlivějším politickým lídrem na světě.[1]
Dne 11. října 2011 byla odsouzena na sedm let odnětí svobody, když byla shledána vinnou v případu vyjednání nevýhodných podmínek o dodávkách ruského zemního plynu na Ukrajinu, která měla učinit během své funkce předsedkyně vlády v roce 2009. Mezinárodní organizace a Evropská unie považují tento rozsudek za politicky motivovaný.[2][3]
Po sérii občanských protestů, které vyvrcholily v celostátní protivládní revoluci nazývanou Euromajdan, byla dne 22. února 2014 propuštěna z výkonu trestu z vězeňské nemocnice v Charkově.[4][5][6].