Jotvingové
From Wikipedia, the free encyclopedia
Jotvingové,[1] Jatvingové,[2] Jatvěgové,[3] Jačvingové nebo Jatvězi[4] či Súduvé[5] (litevsky Jotvingiai nebo Sūduviai; lotyšsky Jātvingi; polsky Jaćwingowie; bělorusky Яцвягі, Jacvjahi; německy Sudauer) byl baltský kmen, který měl ve 13. století blízké vazby s Litevci a Prusy.
Jotvingie (Sudúva a Dainava) Sūdawa Dainava
| |||||||||||
Geografie
| |||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||
Státní útvar | |||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||
|
Příslušníci tohoto národa mluvili jotvingštinou (někdy také súduvština), mrtvým západobaltským jazykem z indoevropské jazykové rodiny, který měl velmi blízko k pruštině. Poslední záznamy o kmeni Jotvingů pochází z 19. století,[6] kdy byl tento kmen podmaněn a částečně vyhlazen Germány a užívání jejich jazyka bylo zakázáno.
Národ Jotvingů žil v zemích Súduva (lit. Suvalkija) a Dainava (Dzūkija), které ležely kolem středního toku Němenu. Dnes tato oblast odpovídá většině území Podleského vojvodství v Polsku a částem Litvy a Hrodenské oblasti v Bělorusku.