český odbojář From Wikipedia, the free encyclopedia
Josef Friedl (15. září 1907 Praha[2] – 8. února 1945 Drážďany) byl komerční inženýr, nakladatelský a kulturní pracovník a účastník II. odboje.[3][4] Úředník a pozdější ředitel pražského nakladatelství Jana a Františka Laichterových.[5] V době Protektorátu Čechy a Morava pracoval ve vrcholných funkcích pražského centra ilegální odbojové organizace PVVZ,[1] kde (mimo jiné) řídil shromažďování a distribuci zpravodajsky cenných informací.[5] Po zatčení v říjnu 1941 byl dlouze vězněn a začátkem února 1945 popraven.[5]
Ing. Josef Friedl | |
---|---|
Ing. Josef Friedl | |
Jiná jména | odbojová krycí jména: „Třešňák“; „Václavík“[1] |
Narození | 15. září 1907 Praha, Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 8. února 1945 (ve věku 37 let) Drážďany, Německá říše |
Příčina úmrtí | popraven |
Bydliště | Zálesí 47/58, Praha 4, 142 00 Lhotka |
Vzdělání | vysokoškolské |
Povolání | komerční inženýr; úředník; ředitel nakladatelství |
Zaměstnavatel | Laichterovo nakladatelství v Praze |
Titul | Ing. |
Politická strana | Sociální demokracie |
Děti | 2 |
Příbuzní | sestra |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mezi léty 1931 až 1941 vykonával Josef Friedl úřednickou funkci a později se stal ředitelem Laichterova nakladatelství v Praze. Společensky se angažoval ve vedení Dělnické akademie a byl funkcionářem sociálně demokratické strany v Praze-Krči.[3] Po zřízení protektorátu (15. března 1939) se Josef Friedl již od jara 1939 zařadil do okruhu vedoucích činitelů ilegální odbojové organizace PVVZ.[3] Měl na starosti řízení aktivit PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku) a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu – fungoval jako spojka ke komunistické domácí protiněmecké rezistenci a také jako spojka k sovětskému konzulátu v Praze.[3] Mezi roky 1940 až 1941 vykonával funkci zástupce PVVZ v zastřešujícím odbojovém orgánu – v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVODu).[3] V roce 1941 pak zastupoval PVVZ také v Ústředním národně revolučním výboru Československa.[3] Na podzim roku 1941 se stal jednou z mnoha obětí konfidenta Antonína Nerada. Ing. Josef Friedl byl zatčen gestapem v sobotu 18. října 1941[2] v Laichterově nakladatelství, až do roku 1944 byl pak vězněn na různých místech. Nakonec jej odsoudili 27. října 1944 k trestu smrti. Byl popraven 8. února 1945 v Drážďanech.[6][3]
Josef Friedl pocházel z pražské česko-německé rodiny. Německy znějící příjmení získal po otci, matka byla Češka. Po studiu na obchodní akademii v Karlíně absolvoval Friedl vysokou školu obchodní v Praze[4] a pracoval jako úředník v nakladatelství Jana a Františka Laichterových (dále jen Laichterovo nakladatelství - protektorátní adresa: Praha XII, U Rajské zahrady číslo popisné 956/4).[6] Později se stal ředitelem Laichterova nakladatelství.[4] Friedl bydlel s manželkou a dvěma dětmi v rodinném domku na adrese Zálesí 47/58, Praha 4, 142 00 Lhotka.[6][p. 1] Manželka Josefa Friedla jakož i obě jeho děti a sestra druhou světovou válku přežily.[6]
Ing. Josef Friedl pracoval jako aktivista a člen celostátního vedení (výboru) Dělnické akademie[2][4] a byl blízkým spolupracovníkem profesora Volfganga Jankovce. Stal se také členem a funkcionářem Československé sociálně demokratické strany dělnické v pražské Krči.[4] Po německé okupaci Čech a Moravy (po 15. březnu 1939) se Ing. Josef Friedl zapojil do výstavby domácího protinacistického odboje a posléze se dostal do nejvyšších pater vedení ilegální odbojové organizace PVVZ.[4] Kromě jiného měl na starosti působení PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku), také koordinoval spolupráci s regionálními organizacemi PVVZ na Moravě a ve Slezsku[2] a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu.[4] Zpravodajsky zajišťoval spojení PVVZ s komunistickou protiněmeckou rezistencí a rovněž se sovětským konzulátem sídlícím v Praze.[4] V zaměstnání Friedl s pomocí svých kolegů a svého švagra pro potřeby protiněmeckého odboje zhotovoval falešné protektorátní doklady. Friedl se také podílel na tisku dokumentu Za svobodu.[6] V odboji používal krycí jména „Třešňák“ nebo „Václavík“.[1] V letech 1940 až 1941 vykonával funkci zástupce PVVZ v zastřešujícím Ústředním vedené odboje domácího (ÚVODu) a v roce 1941 (až do svého zatčení) působil též v Ústředním národně revolučním výboru Československa.[4]
Docent PhDr. Josef Fischer spolu s Ing. Josefem Friedlem[2], profesorem Volfgangem Jankovcem, spisovatelem K. J. Benešem, profesorem Josefem Grňou a Antonínem Hamplem byli tvůrci kolektivní programové platformy Za svobodu do nové Československé republiky (někdy nazývané též Za svobodu do nového Československa nebo zkráceně Za svobodu). Dokument Za svobodu byl vypracovávaný v letech 1939 až 1941 původně jako ideový program domácího odbojového hnutí v rámci působení ÚVODu a měl se stát oficiálním ideovým programem Ústředního národně revolučního výboru Československa (ÚNRVČ).[6]
Jako představitel PVVZ se Ing. Josef Friedl sešel dne 6. října 1941 v Riegrových sadech[p. 2] na pražských Vinohradech s parašutistou svobodníkem aspirantem Františkem Pavelkou (příslušníkem výsadku PERCENTAGE). Jedním u úkolů operace PERCENTAGE bylo předat ilegální organizaci na území protektorátu poselství exilového prezidenta Dr. Edvarda Beneše a generála Sergeje Ingra, jakož i radiomateriál a šifrovací klíč. Pavelka předal Friedlovi poselství[7] od ministra národní obrany exilové vlády generála Sergeje Ingra a náhradní krystaly do ilegální radiostanice.[6] Na oplátku Friedl zprostředkoval Františku Pavelkovi kontakt s odbojářem JUDr. Karlem Bondym.[6]
Setkání vedoucích představitelů PVVZ JUDr. Karla Bondyho a Ing. Josefa Friedla s parašutistou svobodníkem aspirantem Františkem Pavelkou proběhlo 6. října 1941[8] a pak nejméně ještě jedenkrát po tomto datu v restauraci Akropolis.[p. 3] (Právě na schůzce 6. října 1941 předal František Pavelka představitelům PVVZ novou vysílací šifru a také pozdrav od generála Sergeje Ingra.)[8] Na schůzkách byla projednávána odbojová spolupráce.[7] Setkáním s Friedlem, Bondym a pravděpodobně i s plukovníkem Josefem Churavým (ON) se Pavelka napojil na civilní i vojenskou složku ÚVODu, ale to již v době, kdy tyto složky byly v procesu destrukce způsobené zatýkáním jejich členů gestapem.[6]
Do rukou gestapa se dostal Friedl vinou zrady bývalého rotmistra československé armády konfidenta Antonína Nerada v sobotu 18. října 1941[8] v Laichterově nakladatelství (v ulici U Rajské zahrady 956/4), kde byl zatčen.[1] Dva dny po jeho zatčení (20. října 1941) pokračovala další razie v řadách pražské PVVZ.[1] Toho dne byl zatčen JUDr. Karel Bondy, účetní Laichterova nakladatelství Jindřich Krása a Antonín Kulička.[1] Jindřich Krása byl Friedlův blízký spolupracovník.[8][9] Krása přechovával ve svém bytě část archivu PVVZ (především schéma krycích adres),[9] kterého se gestapo tímto zmocnilo.[2] Takto získaný „Krásův archiv PVVZ“ umožnil gestapu zatknout ještě do konce října 1941 několik členů vedení PVVZ a do konce ledna 1942 prakticky zlikvidovat většinu sítě PVVZ (a citelně zasáhnout i odbojovou skupinu ÚVOD).[8][9][p. 4] Na likvidaci předních představitelů domácího odbojové organizace PVVZ nasadilo gestapo několik konfidentů, kteří nějakou dobu před zatčením tyto odbojáře intenzivně sledovali.[1] Na rozbití této odbojové struktury nesl značnou vinu konfident gestapa Jindřich Velinský (alias „Viktor“)[8] a bývalý štábní rotmistr prvorepublikové armády Antonín Nerad.
Německý lidový soud Friedla obvinil z toho, že: "V letech 1939 až 1941 v Praze a jiných místech Protektorátu nepřetržitě a spolu s jinými osobami připravoval velezrádný podnik, který směřoval k násilnému odtržení části Říše".[6]
Friedl byl nejprve vězněn na pražském Pankráci;[3] od 3. února 1942 do 5. května 1942 v Pardubicích; potom do 22. května 1944 opět v Praze; od 23. května 1944 do 5. října 1944 v Gollnowě u Štětína[3] aby byl nakonec převezen do Drážďan.[3] Dne 27. října 1944 byl odsouzen k trestu smrti a dne 8. února 1945 byl v Drážďanech popraven stětím gilotinou.[6][8][3]
Ve vestibulu (uvnitř) budovy Matematicko-fyzikální fakulty UK (Sokolovská 49/83, Praha 8; 50°05′38″ s. š., 14°27′01″ v. d.) je umístěna vpravo od vchodu do budovy pamětní deska věnovaná památce padlých kteří položili své životy ve druhé světové válce 1939 - 1945. V sekci "Absolventi a žáci" je uveden Ing. Friedl Josef 1907 - 1945.[10]
V rohovém činžovním domě v Praze 2 na Vinohradech v ulici Anny Letenské 34/7 se za protektorátu odehrála řada schůzek členů PVVZ. Na připomínku těchto aktivit je na domě umístěna pamětní deska se jmény 26 odbojářů. Josef Friedl je uveden jako osmý shora.[11]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.