Ježíšovy výroky na kříži
From Wikipedia, the free encyclopedia
Ježíšovy výroky na kříži (někdy nazývané Sedm posledních slov z kříže) je sedm biblických výroků připisovaných Ježíši během jeho ukřižování. Tradičně se těmto krátkým výrokům říká „slova“.
Sedm výroků je obsaženo ve čtyřech kanonických evangeliích.[1][2] U Matouše a Marka Ježíš volá k Bohu. V Lukášově evangeliu – Lk 23 (Kral, ČEP) odpouští svým vrahům, uklidňuje kajícího se lotra a svěřuje svého ducha Otci. U Jana mluví ke své matce, říká, že žízní, a oznamuje konec svého pozemského života. To je příklad křesťanského přístupu ke konstrukci evangelijní harmonie, v níž se kombinuje materiál z různých evangelií, čímž vzniká vyprávění, které přesahuje jednotlivá evangelia.[3][4]
Od 16. století se tyto výroky hojně používají v kázáních na Velký pátek a jejich teologický rozbor byl si vyžádal mnoha vědeckých prací.[3][5][6] Sedm posledních slov z kříže je nedílnou součástí liturgie v katolické, protestantské a dalších křesťanských tradicích.[7][8] Několik skladatelů tyto výroky zhudebnilo.