![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/55/China_linguistic_map.jpg/640px-China_linguistic_map.jpg&w=640&q=50)
Jazyky Číny
From Wikipedia, the free encyclopedia
Čína se vyznačuje rozmanitou a komplikovanou lingvistickou situací. Obyvatelstvo Číny se skládá z 56 oficiálně uznaných etnik. Převažující etnická skupina se nazývá Chanové (etničtí Číňané, Han) a tvoří přes 90% populace. U Chanů najdeme okolo 2000 dialektů s různou mírou odlišnosti, které jsou oficiálně klasifikované jako variace čínského jazyka. U zbylých 55 etnických skupin najdeme přes 290 různých jazyků. Národním jazykem Čínské lidové republiky je standardní čínština, čínsky pchu-tchung-chua (pǔtōnghuà), neboli obecná řeč. Hlavními cíli čínské jazykové politiky je šíření společného jazyka a jednotného písma. Musí však také zohlednit pozice menšinových jazyků, které jsou šířením společného jazyka ohroženy.[1]
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2c/Broom_icon.svg/48px-Broom_icon.svg.png)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/55/China_linguistic_map.jpg/640px-China_linguistic_map.jpg)
Kromě standardní čínštiny má několik autonomních oblastí v Číně dodatečný oficiální jazyk. V Tibetské autonomní oblasti to je jazyk tibetština, v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko je to mongolština, v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang je to pak ujgurština a v autonomní oblasti Kuang-si je to Čuangština.
Zvláštní administrativní oblasti Hongkong a Macao pak mají jako další oficiální jazyk angličtinu[2] a portugalštinu.[3]