Jan Milíč Zelenka
student a syn Jana Zelenky-Hajského From Wikipedia, the free encyclopedia
student a syn Jana Zelenky-Hajského From Wikipedia, the free encyclopedia
Jan Radovan Milíč Zelenka (12. srpna 1923 Praha – 17. června 1942 Praha) byl synem Jana Zelenky-Hajského a jeho manželky Františky Zelenkové. Celá rodina patřila k významným podporovatelům parašutistů výsadku Anthropoid. Student gymnázia Jan Milíč Zelenka nebyl přítomen razii gestapa, která se uskutečnila v poledne 17. června 1942 v bytě Zelenkových. Jeho otec se během přepadení bytu ještě stačil otrávit cyankáli, matka byla zatčena a Jan Milíč Zelenka (tou dobou ve škole) byl varován, domů se nevrátil a pozřel cyankáli večer 17. června 1942 v pražském Záběhlickém lesíku.
Jan Radovan Milíč Zelenka | |
---|---|
Jiná jména | Milíč (domácí jméno)[1] |
Narození | 12. srpna 1923 Praha, Československo |
Úmrtí | 17. června 1942 (ve věku 18 let) Praha, Protektorát Čechy a Morava |
Příčina úmrtí | sebevražda (otrava cyankáli) |
Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov; hromadné pohřebiště obětí nacismu 1939–1945 |
Bydliště | Praha – Žižkov, Biskupcova ulice číslo 4[p. 1] |
Vzdělání | nedokončené středoškolské |
Povolání | student reálného gymnázia v Praze–Libni |
Domovské město | Praha |
Rodiče |
|
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Milíč Zelenka se narodil 12. srpna 1923 v Praze do rodiny Zelenkových. Jeho otcem byl učitel na obecné škole, obětavý vlastenec a neúnavný propagátora sokolských myšlenek Jan Zelenka-Hajský, jeho matkou byla vlastenecky smýšlející Františka Zelenková (také členka sokolské organizace). Rodiče Jana Milíče Zelenky se seznámili na plese v libockém Lidovém domě, svatbu měli 26. října 1922 v kostele svaté Markéty v Břevnově a zpočátku bydleli u rodičů Františky v Bělohorské ulici číslo popisné 240.[2]
V prosinci 1925 odjel Jan Zelenka Hajský z Prahy učit do pohraničí (do školy v Brandově)[3] a ve svém volném čase organizoval na Mostecku stavbu české školy v Dolním Háji u Duchcova.[4] Jeho manželka se synkem zůstala v Praze, ale po dokončení stavby školy v Dolním Háji u Duchcova v ní začal Jan Zelenka vyučovat a rodina se tam za ním přestěhovala.[4]
Po podpisu Mnichovské dohody (30. září 1938) opustili Zelenkovi Sudety.[p. 2] Bydlení rodiny v Praze bylo po návratu ze Sudet provizorní, ale JUDr. Josef Kalfus nakonec zajistil Zelenkovým byt v Praze XI. na Žižkově v činžovním domě v Biskupcově ulici číslo 4 v prvním patře, kam se rodina přestěhovala 9. ledna 1939.[4][3][p. 1][p. 3][p. 4]
Jan Zelenka-Hajský úzce spolupracoval s parašutisty, kteří připravovali a provedli atentát na Reinharda Heydricha, a kromě jiného se podílel na vyhledávání úkrytů pro ně.[3] Navíc Zelenka-Hajský dodával atentátníkům i důležité informace o Heydrichově zvycích (kdy, kudy a kam jezdí),[3] které čerpal od svého někdejšího žáka Františka Šafaříka, jenž pracoval na Pražském hradě.[3]
Františka Zelenková se synem Janem Milíčem poskytovali parašutistům ubytování. Mladý sokolský odbojář Jan Milíč vykonával obětavě funkci kurýrní spojky mezi vojáky jednotlivých paravýsadků, kteří byli ilegálně ubytováni v různých bytech po celé Praze.[5][1] Rovněž prováděl výměny německých říšských marek za protektorátní koruny. Dále obstarával a později také nosil jídlo do chrámu svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.[1] Jan Milíč Zelenka byl členem radikální (požadující odplatu) sokolské ilegální odbojové skupiny Říjen, v jejímž čele stál jeho otec.[6] Skupina Říjen byla odnoží sokolské organizace Jindra, která měla svůj název podle bývalého právníka a sokolského činovníka Jindřicha Vaníčka. Osmnáctiletý Milíč věděl dokonce o úkrytu parašutistů v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a získal pro odbojovou činnost i některé své kamarády,[6] například Karla Bacílka či Jiřího Růtu.
Po atentátu na Heydricha (27. května 1942), následné zradě Karla Čurdy (16. června 1942) a den před rozhodujícím bojem parašutistů v pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje na Novém Městě pražském (18. června 1942) provedlo gestapo kolem poledne 17. června 1942 razii v bytě Zelenkových.[p. 1]
Přepadové komando gestapa přijelo směrem od Petschkova paláce do Biskupcovy ulice číslo popisné 1837/4 v několika autech a jeho příslušníci vběhli do prvního patra, kde bydlel řídící učitel V. obecné chlapecké školy v Praze–Vršovicích[1] Jan Zelenka.[2] Zatýkání řídil kriminální inspektor III. oddělení, referátu III A pražského gestapa Oskar Fleischer, který byl pro svoji krutost přezdíván „Řezník“[5]
Poté, co přepadové komando gestapa vyrazilo dveře a vtrhlo do bytu Zelenkových,[3] zahájilo prohledávání pokojů s cílem najít Jana Zelenku-Hajského, který se ale před jejich příchodem zamkl v koupelně a spolkl kapsli s cyankáli aby jej nedostali živého.[4] Němci se pokusili dveře koupelny rozstřílet, ale Zelenka zavolal, že vyjde ven neozbrojen.[p. 5] Za okamžik sice vyšel, ale to už se sesunul k zemi a zemřel.[4] Přivolaný lékař MUDr. Ladislav Dopita, který bydlel nedaleko Zelenkových ve druhém patře činžovního domu v Biskupcově ulici 1713/25, konstatoval již pouze smrt.[3]
Celé zatýkací akci byla přítomna Františka Zelenková, ale připravený jed v tabletě nepozřela a v nestřežené chvíli pilulku podala v bytě přítomnému lékaři MUDr. Ladislavu Dopitovi s tím, aby ji schoval.[4] Františka byla zatčena, vyslýchána a vězněna. Psychický šok z prožité události u ní vyvolal záchvat, byla v traumatickém šoku a zmatená. Při výsleších neposkytla gestapu žádné užitečné informace.[3] V nepřítomnosti byla německým stanným soudem odsouzena 29. září 1942 k trestu smrti.[1] Františka Zelenková byla zavražděna střelou do týla v koncentračním táboře Mauthausen v 11.00 hodin v sobotu 24. října 1942 ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem.
V době protektorátní studoval jediný syn Zelenkových Jan Milíč v VII. C reálného gymnázia v Praze–Libni.[1][p. 6] Spolu s Jiřím Růtou a Karlem Bacílkem pomáhal Jan Milíč (stejně jako oba jeho rodiče) parašutistům ze skupin Anthopoid, Silver A, Out Distance, Intransitive a Tin.[7] Student Jan Milíč nebyl v době zásahu gestapa doma, ale na hodině angličtiny ve škole, kde se od spolužáka Jiřího Růty (21. března 1923 – 24. října 1942)[p. 7] dozvěděl o razii gestapa v Biskupcově ulici.[1] Takto varován se domů již nikdy nevrátil. Autobusem linky „A“ přijel do zastávky „Husův háj“ u Slatinského lesíku (Záběhlického lesíku), protože toto místo dobře znal ze svých dřívějších výletů.[1] Večer 17. června 1942 pak u cesty v „Husově háji“ (stejně jako jeho otec) rozkousl ampuli s kyanidem draselným.[1][7][1][p. 8]
Mrtvé tělo Jana Milíče Zelenky bylo nalezeno ještě téhož dne (17. června 1942) večer kolem 22.00 hodiny[6] dvěma náhodnými chodci Václavem Literou a Václavem Březinou[9] v Husově háji poblíž domu číslo popisné 1730.[4][2][p. 9] Místo nálezu zemřelého prohledali přivolení policisté a lékař. Byla vyrozuměna německá kriminální služba.[2] Milíčovo mrtvé tělo bylo převezeno do německého Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky, kde bylo podrobeno pitvě, při níž byla konstatována sebevražda neznámým jedem.[2] Student Jan Milíč Zelenka byl ztotožněn na základě u něj nalezeného osobního průkazu číslo 69448, vydaného 29. ledna 1940.[2]
Identifikace mrtvých parašutistů (po skončení boje v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici) probíhala před kostelem na rohu ulic Václavská a Resslova.[6] Před polednem 18. června 1942 byla z lazaretu SS přivezena zpět mrtvá těla parašutistů Jana Kubiše a Josefa Bublíka.[11] Gestapo ani německé kriminální orgány si ale nebyly jisty identitou mladého muže nalezeného předchozí večer v Záběhlickém lesíku. Domnívali, že se může jednat též o parašutistu, a proto bylo Milíčovo tělo převezeno Němci z Ústavu soudního lékařství a kriminalistiky za účelem potvrzení totožnosti na místo identifikace a položeno na chodník vedle sedmi mrtvých bojovníků (ležících na kobercích) z krypty kostela.[6][9]
K vlastní identifikaci mrtvých před kostelem byli přivezeni mnozí zatčení odbojáři – spolupracovníci parašutistů. Mezi nimi byla například Hana Krupková.[9] Identifikaci prováděli i s Němci spolupracující parašutisté Karel Čurda a Viliam Gerik.[9][p. 10][p. 11]
Ostatky Jana Milíče Zelenky pak byly (po pitvě a identifikaci) vhozeny do neoznačeného společného hrobu na hřbitově v Ďáblicích.[1][2][p. 12]
Klasifikace nebyla dokončena. V druhém pololetí zameškal 176 hodin. V poznámce: Dotaz o příčině nepřítomnosti vrácen poštou jako nedoručitelný. Proto byl žák dnem 30. června 1942 dle odst. 6. paragrafu 2 školního řádu vyškrtnut ze seznamu žáků., Uzavření studia Jana Milíče Zelenky na libeňském reálném gymnáziu, [12][2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.