Jacinda Ardernová
novozélandská politička / From Wikipedia, the free encyclopedia
Jacinda Kate Laurell Ardernová, nepřechýleně Ardern (* 26. července 1980 Hamilton, Nový Zéland) byla od října 2017 do ledna 2023 premiérkou Nového Zélandu. Narodila se v Hamiltonu a vyrůstala v Morrinsville a Murupara. V 17 letech vstoupila do Novozélandské labouristické strany. Po absolvování University ve Waikato roku 2001 pracovala jako výzkumná pracovnice v kanceláři premiérky Helen Clarkové. Později pracovala v Londýně jako poradkyně na úřadu vlády v době, kdy byl premiérem Tony Blair. V roce 2008 se stala předsedkyní Mezinárodního svazu socialistické mládeže.[1] V parlamentních volbách v roce 2008, kdy labouristé po devíti letech ztratili moc, byla poprvé zvolena poslankyní. Později byla v doplňovacích volbách v roce 2017 zvolena poslankyní za volební obvod Mount Albert.[2]
Jacinda Ardernová | |
---|---|
Jacinda Ardernová (22. ledna 2022) | |
Premiérka Nového Zélandu | |
Ve funkci: 26. října 2017 – 25. ledna 2023 | |
Panovník | Alžběta II. Karel III. |
Gen. guvernér | Patsy Reddyová Cindy Kiro |
Vicepremiér | Winston Peters Grant Robertson |
Předchůdce | Bill English |
Nástupce | Chris Hipkins |
Stranická příslušnost | |
Členství | Novozélandská strana práce |
Rodné jméno | Jacinda Kate Laurell Ardern |
Narození | 26. července 1980 (44 let) Hamilton |
Choť | Clarke Gayford (od 2024) |
Partner(ka) | Clarke Gayford |
Rodiče | Ross Ardern |
Děti | Neve Ardern Gayford |
Příbuzní | Louise Ardern (sourozenec) |
Sídlo | Auckland |
Alma mater | Morrinsville College (do 1998) University of Waikato (do 2001) Morrinsville Intermediate School |
Profese | politička |
Náboženství | agnosticismus Mormonismus |
Ocenění | Time 100 (2018) Time 100 (2019) Nature's 10 (2020) Dame Grand Companion of the New Zealand Order of Merit (2023) |
Commons | Jacinda Ardern |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Po rezignaci Annette Kingové byla Ardernová 1. března 2017 jednomyslně zvolena místopředsedkyní Labouristické strany. O pět měsíců později odstoupil před volbami po historicky nejhorším výsledku průzkumů veřejného mínění předseda labouristů Andrew Little a Ardernová byla zvolena na jeho místo do čela strany.[3] Podpora labouristů po jejím zvolení rapidně vzrostla a v parlamentních volbách v roce 2017 skončili labouristé na druhém místě za Národní stranou a zvýšili své zastoupení v parlamentu na 46 křesel, což byl pro stranu nejlepší výsledek od ztráty moci v roce 2008.[4] Po koaličních vyjednáváních se strana New Zealand First rozhodla vstoupit do menšinové koaliční vlády s labouristy, podporovanými Stranou zelených, s Ardernovou jako premiérkou. Funkce se ujala v 37 letech, a ke dni jmenování 26. října 2017 se stala nejmladší ženou na světě v čele vlády.[5][6] 21. června 2018 porodila dceru a stala se po Bénazír Bhuttové druhou zvolenou hlavou vlády na světě, které se narodilo dítě během výkonu funkce.[7][8]
Ardernová se označuje za sociální demokratku a pokrokovou političku.[9] Šestá labouristická vláda na Novém Zélandu se potýkala s problémy jako bytová krize, dětská chudoba a sociální nerovnosti. V březnu 2019, po střelbě v mešitě v Christchurchi, Ardernová reagovala rychlým zavedením přísných zákonů o zbraních a získala za to široké uznání. V průběhu roku 2020 vedla postup Nového Zélandu proti pandemii covidu-19, za což si rovněž vysloužila uznání, protože Nový Zéland byl jednou z mála západních zemí, kterým se podařilo virus úspěšně potlačit.[10] Odhaduje se, že opatření její vlády zachránila až 80 000 životů.[11] Do parlamentních voleb v říjnu 2020 posunula Ardernová Labouristickou stranu více do středu politického spektra a slíbila snížit výdaje během období covidové recese. Labouristickou stranu dovedla k drtivému vítězství a získala celkovou většinu 65 křesel v parlamentu, což bylo od zavedení systému poměrného zastoupení v roce 1996 poprvé, kdy vznikla většinová vláda.[12]
Rezignaci na pozici předsedkyně strany a premiérky oznámila 19. ledna 2023.[13] Po zvolení Chrise Hipkinse jejím nástupcem[14] rezignovala 22. ledna na funkci předsedkyně Labouristické strany a 25. ledna podala demisi na funkci předsedkyně vlády.[15]