From Wikipedia, the free encyclopedia
Italský katepanát (řecky Κατεπανίκιον Ἰταλίας, Katepanikion Italias) byla provincie Byzantské říše, která se v letech 965–1071 nalézala v jihovýchodní části Apeninského poloostrova. Vznikla povýšením barijského vojenského velitele (jeho původní hodnost byla stratégos) na hlavního velitele (katepanó) italských držav, a v době svého největšího rozsahu zahrnovala území jižně od linie vedoucí od Gargana do Salernského zálivu. Severně od této linie spadalo pod katepanát i město Amalfi a Neapol. V jedenáctém století území katepanátu začali postupně dobývat Normané. Bari padlo v dubnu 1071, čímž byzantská vláda nad touto částí Itálie skončila.
Italský katepanát Κατεπανίκιον Ἰταλίας
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Vznik |
965 – založeno | ||||||||
Zánik |
1071 – dobytí jižní Itálie Normany | ||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Region a bývalá správní jednotka zhruba v rozsahu dnešní provincie Foggia se nazývá Capitanata, což vzniklo ze slova katepanát.
Po zániku ravennského exarchátu v roce 751 se Byzanc po téměř sto let neangažovala v záležitostech souvisejících s jihem Itálie, což se ale změnilo po nástupu Basileia I. (vládl v letech 867–886) na císařský trůn. Od roku 868 začala říše činit kroky k zabezpečení Jaderského moře před nájezdy Saracénů a snažila se obnovit byzantskou nadvládu nad Dalmácií a jednotlivými částmi Itálie. V roce 873 bylo dobyto Otranto a o tři roky později získala Byzanc Bari; vojenská expedice schopného vojevůdce Nikefora Fokase v polovině 80. let 9. století poté vedla k nastolení byzantské nadvlády nad většinou Apulie a Kalábrie. Na tato vítězství navázali Fokasovi následovníci, jejichž snahy vyvrcholily založením thematu Longobardia okolo roku 892. Oblasti Apulie, Kalábrie a Basilicaty zůstaly pod byzantskou kontrolou až do 11. století. V roce 965 bylo založeno nové thema Lucania a stratégos Bari byl povýšen na katepana Itálie.
V roce 1017 se několik normanských dobrodruhů nechalo najmout lombardskými městy v Apulii pro boj s Byzantinci. Během let 1016 až 1030 pak Normané sloužili jako žoldáci Byzanci i Lombarďanům a poté vévodovi Sergiovi IV. Neapolskému, který v roce 1030 jmenoval jejich vůdce Ranulfa Drengota hrabětem z Aversy. Tato pevnost se stala prvním opěrným bodem Normanů v jižní Itálii, ze kterého zahájili organizované dobývání země. Okolo roku 1035 dorazili do jižní Itálie Vilém a Drogo z Hauteville, dva nejstarší synové Tankreda z Hauteville, šlechtice z Coutances v Normandii, a oba se zapojili do válečných střetnutí s cílem obsadit území Apulie.[1] Byzanc do roku 1040 ztratila většinu této provincie a v dubnu 1071 bylo město Bari obsazeno Normany, čímž definitivně skončila byzantská vláda nad jižní Itálií.
K poslednímu pokusu o dobytí ztracených území došlo v letech 1154–1156 za vlády císaře Manuela I. Komnenose, kdy byzantská armáda započala s obléháním Bari a podnítila masové povstání obyvatelstva, které téměř svrhlo normanskou nadvládu.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.