Chuť
smysl k vnímání sladkého, slaného, kyselého a hořkého / From Wikipedia, the free encyclopedia
Chuť je smysl, který je zodpovědný za vnímání chuti jakožto vjemu, který spolu s čichem a stimulací trojklaného nervu (pro hmatové vnímání textury a teploty) určuje senzorické vnímání potravy (ke kterému se primárně vyvinula), ale i dalších látek. Za vnímání chuti je v mozku zodpovědná chuťová kůra.
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/48/Emblem-question.svg/48px-Emblem-question.svg.png)
Chuťový vjem je stimulován, když látky rozpuštěné ve slinách nebo vodě chemicky reagují s chuťovými chemoreceptory. Lidé i jiní suchozemští obratlovci mají chuťové receptory v chuťových pohárcích v ústní dutině, včetně horní plochy jazyka a hrtanové příklopky; u vodních živočichů jsou též na vnějším povrchu těla a na vnitrotělně umístěných žábrách.
U člověka existují chuťové receptory vnímající hořké, sladké, slané, kyselé, umami (lahodné či bílkovinné) a podle nových výzkumů i „vápníkové“,[1] tučné,[2][3] či salmiaková.[4] Pravděpodobně existují i receptory vnímající některé komplexní sacharidy, tedy chuť „škrobovou“.[5][6][7][8] Ájurvéda rozlišuje vedle čtyř základních chutí ještě trpkost a pálivost,[9] ty jsou však z biologického hlediska zprostředkovány hmatovými mechanoreceptory resp. receptorem teploty TRPV1 (proto je vnímání pálivosti podobné vnímání vysoké teploty) a spadají tak pod jiné smysly.
Obdobné chemoreceptory mají i ostatní živočichové. O analogii lidské chuti lze rozumně hovořit u obratlovců (s výjimkou sliznatek) s chuťovými receptory umístěnými v chuťových pohárcích, nacházejících se zpravidla v ústní dutině a hltanu, u vodních živočichů též na vnějším povrchu těla a na vnitrotělně umístěných žábrách. Výskyt receptorů různých chutí se u různých obratlovců liší, evolučně se přizpůsobil podle prostředí, ve kterém živočich žije, a podle jeho potravy.[10]