Howard Martin Temin
From Wikipedia, the free encyclopedia
Howard Martin Temin (10. prosince 1934, Filadelfie, Pensylvánie, USA – 9. února 1994, Madison, Wisconsin, USA) byl americký virolog a genetik, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství za rok 1975 za objevy týkající se interakce mezi nádorovými viry a genetickým materiálem buňky. Spolu s ním ocenění získali Renato Dulbecco a David Baltimore. Všichni tři výzkumníci, kteří pracovali nezávisle na sobě, získali cenu za přínos k poznání, že rakovina je způsobena genetickou změnou normálních buněk. Baltimore a Temin navázali na Dulbeccův objev, že RNA viry mohou měnit DNA infikovaného hostitele, a nezávisle na sobě objevili enzym reverzní transkriptázu, který přepisuje RNA na DNA a přispěl k pochopení úlohy virů při vzniku rakoviny. Objev reverzní transkriptázy je jedním z nejdůležitějších objevů moderní medicíny, protože reverzní transkriptáza je ústředním enzymem u lidských onemocnění jako hepatitida B a AIDS.[1] Reverzní transkriptáza je také součástí některých důležitých technik molekulární biologie a diagnostické medicíny, jako je polymerázová řetězová reakce (PCR).
Howard Martin Temin | |
---|---|
Narození | 10. prosince 1934 Filadelfie |
Úmrtí | 9. února 1994 (ve věku 59 let) Madison |
Příčina úmrtí | rakovina plic |
Alma mater | Kalifornský technologický institut Swarthmore College Wisconsinská univerzita v Madisonu |
Povolání | virolog, genetik, biochemik a lékař |
Zaměstnavatel | Wisconsinská univerzita v Madisonu |
Ocenění | Cena Národní akademie věd USA za molekulární biologii (1972) Prix Fondation ARC Léopold-Griffuel (1972) Pfizerova cena za enzymovou chemii (1973) AACR-G.H.A. Clowes Award for Outstanding Basic Cancer Research (1974) Cena Alberta Laskera za základní lékařský výzkum (1974) … více na Wikidatech |
Příbuzní | Peter Temin (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Temin se už na střední škole zajímal o biologii. V roce 1955 získal bakalářský titul z biologie na Swarthmore College a v roce 1959 doktorát na Kalifornském technologickém institutu. Zde během postdoktorandského výzkumu zformuloval svou provirovou teorii o tom, že genetická informace může být přenesena z RNA viru do DNA hostitelské buňky. V následujícím roce se stal odborným asistentem na Wisconsinské univerzitě v Madisonu v McArdleově laboratoři pro výzkum rakoviny a v průběhu let tu zastával různé pozice, včetně docenta, řádného profesora, a profesora virové onkologie a buněčné biologie Americké onkologické společnosti.