From Wikipedia, the free encyclopedia
Hospodářská, sociální a kulturní práva patří do sociálně-ekonomické oblasti lidských práv. Tato práva jsou chráněna v mezinárodních a regionálních lidskoprávních úmluvách. Státy, které tyto úmluvy podepsaly, mají právní povinnost respektovat, chránit a naplňovat hospodářská, sociální a kulturní práva, a očekává se, že přijmout postupné kroky, k jejich naplnění. Tato práva jsou rovněž zařazena do čtvrté hlavy Listiny základních práv a svobod (čl. 26 – 35), která upravuje práva každého člověka v ekonomické sféře, v sociálních vztazích, ve sféře vzdělávací a ve sféře životního prostředí. Tato práva jsou v Listině formulována jen velmi obecně a jejich podrobná úprava je svěřena zákonným a podzákonným předpisům.[1]
Tato skupina práv (čl. 26 – 35) patřila k nejdiskutovanějším při přípravě Listiny základních práv a svobod, neboť vyžadují plnění ze strany státu. Poprvé se tento druh práv vyskytl ve francouzské ústavě z roku 1793.[2]
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost (čl. 26 odst.1).[3] Podle čl. 26 odst. 2 Listiny podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností může stanovit pouze zákon. Právo na zaměstnání upravuje odstavec 3.[4] Dle čl. 26 odst. 4 může zákon stanovit pro všechna práva uvedená v čl. 25 odchylnou právní úpravu pro cizince. Tato odchylka však musí být souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami.[3]
Čl. 27 upravuje zvláštní formu práva sdružovat se. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu (čl. 27 odst. 2 věta první). Stát tedy nemůže do odborů nikterak zasahovat. Omezovat počet odborových organizací je nepřístupné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo odvětví (čl. 27 odst. 2 věta druhá). Na odborové organizace se nevztahuje princip registrační, ale pouze princip evidenční.[5]
Listina v čl. 27 odst. 4 hovoří o právu na stávku. Toto právo nepřísluší soudcům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.[6]
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a právo na uspokojivé pracovní podmínky (čl. 28 věta první). Podle čl. 28 věty druhé jsou podrobnosti realizace uvedených práv stanoveny zákonem (je to zejména zákoník práce).[7]
Čl. 29 Listiny zdůrazňuje ochranu žen, mladistvých a zdravotně postižených, kteří mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a právo na zvláštní pracovní podmínky, právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a právo na pomoc při přípravě k povolání. Podle čl. 29 odst. 3 podrobnosti realizace uvedených práv stanová zákon (zejména zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, školský zákon atd.)[8]
Právo na přiměřené hmotné zabezpečení, které je upraveno ve článku 30 Listiny, mají pouze občané ČR, a to ve stáří, při nezpůsobilosti k práci či při ztrátě živitele. Každý (nejen občan) má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Podrobnosti o realizaci uvedených práv stanoví zákon (zejména zákony z oblasti sociálního zabezpečení).[8]
Podle článku 31 Listiny má každý právo na ochranu zdraví a občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Základem bezplatné zdravotní péče je systém veřejného pojištění.[9] Zákon upravující práva plynoucí z čl. 31 Listiny nesmí mít diskriminační povahu a podmínky, za nichž je možno tato práva uplatňovat, jím musí být stanoveny tak, aby byl všem občanům zajištěn spravedlivý způsob přístupu ke zdravotní péči přiměřené kvality.
První odstavec článku 32 vytváří legislativní rámec pro právní ochranu rodiny, odstavec dva pak zaručuje zvláštní péči těhotným ženám.[4] Podle třetího odstavce článku 32 mají děti narozené v manželství i mimo ně stejná práva.[10] Článek 32 odst. 4 Listiny garantuje rodičům právo pečovat a vychovávat děti a naopak dětem zajišťuje právo na rodičovskou výchovu a péči.[11] Odstavec pátý zakotvuje právo pečujících rodičů na pomoc státu formou věcných i peněžních dávek nebo jiných zvýhodnění.[10]
Každý (nejen občan ČR) má právo na vzdělání (čl. 33 odst. 1 věty první). Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon (čl. 33 odst. 1 věta druhá). Podle čl. 33 odst. 2 mají občané ČR právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách.[12] Přestože se v ustanovení hovoří i o bezplatném vzdělání na vysokých školách, nejde zde již o právo nepodmíněné povahy, neboť je naopak podmiňováno vedle schopností občana také možnostmi společnosti.[13] Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu (čl. 33 odst. 3). Zákonem lze stanovit podmínky, za kterých stát poskytuje občanům při studiu pomoc (čl. 33 odst. 4).[14]
Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem (např. občanským zákoníkem a autorským zákonem) a jsou chráněna každé fyzické osobě (čl. 34 odst. 1).[14]
Podle čl. 34 odst. 2 je právo přístupu ke kulturnímu bohatství zaručeno za podmínek stanovených zákonem a je zaručeno každé fyzické osobě.[14]
Článek 35 upravuje ekologickou problematiku (formuluje ekologická práva). V prvním odstavci je zakotveno právo na příznivé životní prostředí, které platí pro každou fyzickou osobu. Podle čl. 35 odst. 2 má každý právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Článek 35 odst. 3 se týká se ohledu na životní prostředí. Ačkoliv přírodní prostředí ničí celá plejáda subjektů (vyjma státu i fyzické a právnické osoby, nadnárodní společnosti atd.), právě stát má na starost naplňování i ochranu práva na příznivé životní prostředí pro každého. Činí tak skrze rozličné regulace, omezení hospodářské činnosti atd.[15]
Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights) je dokumentem, který stanoví práva ve všech sférách lidského života. První části této smlouvy byly vytvořeny v roce 1947. Finální verzi schválila v roce 1954 Komise Organizace spojených národů (OSN) pro lidská práva. 12 let se Valného shromáždění OSN zabývalo každou oblastí tohoto dokumentu. Byl přijat Valným shromážděním OSN dne 16. prosince 1966 v New Yorku jako součást mezinárodní úmluvy o lidských právech. Pakt je platný od 3. ledna 1976. Pro Československou socialistickou republiku vstoupil pakt v platnost dne 23. března 1976 a v plném znění byl zveřejněn ve sbírce zákonů pod č. 120/1976 Sb.[16]
Tento dokument začíná preambulí, ve které jsou zahrnuty důvody smlouvy. V prvním části je charakterizováno právo všech národů na nezávislost ve sféře politické, ekonomické, kulturní a sociální. V další části se vykytuje seznam práv menšin národnostních, sexuálních, rasových, náboženských a dalších obyvatel různých kultur žijících v zemi v rámci tohoto paktu. Třetí část se věnuje pracovnímu právu, ochraně zdraví (fyzického i psychického), právu na vzdělání (všeobecné, povinné a bezplatné) a podílení se na kulturní sféře života.[16]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.