Hohenzollernové
panovnický rod / From Wikipedia, the free encyclopedia
Dynastie Hohenzollernů (německy: Haus Hohenzollern) či jen Hohenzollernové je německá dynastie švábského původu. Mezi nejvýznamnější státy, kterým Hohenzollernové vládli, patřily Pruské království, Německé císařství a Rumunské království. Rod přetrval až do současnosti a užívá erbu se stříbrno-černě čtvrceným štítem. Počátek dynastie je nepopíratelně doložen od roku 1110 (byla v držení hrabství Zollern ve Švábsku). V roce 1119 získali (Hohen)Zollernové hodnost norimberského purkrabího s rozsáhlými statky ve Francích, jež získal hrabě Fridrich III. sňatkem. Jeho syny se rod rozdělil do dvou větví, do starší katolické švábské a mladší protestantské franské větve. Franská větev o svoje panovnické výsady přišla v roce 1918 a švábská v roce 1947, kdy byl poslední hohenzollernský panovník, rumunský král Michal I., svržen komunisty.
Hohenzollernové | |
---|---|
Země | Německo, Prusko, Rumunsko |
Mateřská dynastie | Burchardové |
Tituly | německý císař pruský král rumunský král pruský vévoda braniborský markrabě norimberský purkrabí hohenzollerský kníže |
Zakladatel | Fridrich I. Norimberský |
Rok založení | 1110 |
Konec vlády | 30. prosinec 1947 (v Rumunsku) 9. listopad 1918 (v Německu) |
Poslední vládce | Vilém II. (Německo a Prusko) Michal I. (Rumunsko) |
Současná hlava | Jiří Fridrich Pruský |
Větve rodu | Franská větev
Švábská větev
|
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Současnou hlavou dynastie (a hypotetickým pretendentem německého a pruského trůnu) je princ Jiří Fridrich Pruský, prapravnuk posledního německého císaře Viléma II. Hlava dynastie tedy pochází z mladší franské linie; tato situace, kdy příslušník sekundogeniturní větve je hlavou celé dynastie, není příliš častá. Je dána nesrovnatelně významnější dynastickou minulostí této větve Hohenzollernů.
Dynastie používá motto Nihil Sine Deo, česky: Nic bez Boha. V braniborsko-pruské větvi rodu je spíše častěji používáno motto Gott mit uns, česky: Bůh s námi.[1]