Halič
historická země ve východní Evropě / From Wikipedia, the free encyclopedia
Halič (ukrajinsky Галичина, Halyčyna; polsky Galicja; německy Galizien; latinsky Galicia) je historická země ve východní Evropě, rozdělená mezi dnešní Polsko a Ukrajinu (větší část). Na severu sousedí s Volyní, na východě s Podolím, na jihovýchodě s Bukovinou, na jihu s Podkarpatskou Rusí a na západě s Malopolskem, resp. Sandoměřskem. Jako Královstvi haličské a vladiměřské byla Halič jednou z korunních zemí habsburského soustátí (později Rakouského císařství a Rakouska-Uherska). V letech 1918–19 bylo území krátce rozděleno mezi obnovené Polsko a Západoukrajinskou lidovou republiku, poté bylo celé součástí Polska. V září 1939 byla východní část staré „rakouské“ Haliče zabrána Sovětským svazem, v jehož rámci byla přičleněna k Ukrajinské SSR; po rozpadu Svazu (1991) pak zůstala nástupnické Ukrajině. Západní část od konce druhé světové války patří Polsku.
Halič | |
---|---|
Krakov, centrum Západní Haliče | |
Geografie | |
Souřadnice | 49°49′48″ s. š., 24°0′51″ v. d. |
Správa regionu | |
Stát | Ukrajina Ukrajina |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rakouský správní celek Haličsko-Vladimirska byl vytvořen po prvním dělení Polska roku 1772 z jižní části Polské koruny, v jejíchž hranicích Halič spadala do Malopolské provincie. Západní část nové rakouské země byla utvořena z historického Malopolska a jen východ území (zahrnující především oblasti na území dnešní Ukrajiny a pruh území na jihovýchodě Polska) se kryl s původní středověkou Haličí, zvanou dlouho také Červená Rus. Jejím hlavním městem byla Halyč, ve 12.–13. století sídlo Haličsko-volyňského knížectví, jednoho z nástupnických celků Kyjevské Rusi.