jeden z kappadockých otců From Wikipedia, the free encyclopedia
Svatý Řehoř z Nyssy, řecky Grégorios (asi 335 Kaisareia, dnešní turecké Kayseri – po 394) byl řecký teolog a učenec, jeden ze tří „kappadockých Otců“, biskup v dnes zaniklém městě Nyssa blízko Kaisareie v Kappadokii.
Svatý Řehoř z Nyssy | |
---|---|
Sv. Řehoř z Nyssy, mozaika z 11. stol. | |
biskup | |
Narození | asi 335 Kayseri v dnešním Turecku Kayseri |
Úmrtí | po 394 v dnešním Turecku Nevşehir |
Svátek | 10. leden – římskokatolická církev, východní křesťanství a luteráni; 9. březen, 14. červen a 19. červenec – někteří anglikáni |
Období | pozdní Římská říše |
Rodiče | Basil the Elder a Emmelia |
Vyznání | katolická církev a Pravoslavná církev |
Úřady | biskup |
Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, pravoslaví, východní pravoslavné společenství, anglikáni, luteráni |
Atributy | jako biskup |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Řehoř pocházel ze zámožné a vzdělané rodiny rétora a žil ve stínu svého nejstaršího bratra Basileia, zakladatele basiliánského mnišství, významného teologa a církevního reformátora. Společně snad studovali na athénské Akademii, kde se seznámili s Řehořem z Nazianzu, po návratu žili jako mniši a kolem roku 362 vstoupili na vyzvání tehdejšího biskupa Eusebia z Kaisareje do velkého teologického sporu s ariánstvím, jež zastával také císař Valens. Když se Basilios po smrti Eusebiově stal biskupem v Caesareji, dostali se všichni tři do sporů s císařem, byli pronásledováni a také Řehoř se musel nějakou dobu skrývat. Po smrti Valensově se stal biskupem v Sebaste, byl vlivným kazatelem a na Prvním konstantinopolském koncilu (Konstantinopol 381) jedním z vedoucích teologů a účastnil se ještě synody roku 394. Brzy potom patrně zemřel.[1]
Mezi třemi kappadockými Otci, kteří prosadili definitivní podobu křesťanského dogmatu o Boží Trojici, je Řehoř patrně filosoficky nejhlubší.[2] Někdy bývá také označován za prvního křesťanského filosofa.[3] Jeho první spisy se týkají mnišského života, askeze a poutnictví či alegorického výkladu Mojžíšova života, brzy ale začíná psát o Trojici. Proti zjednodušujícímu učení Ariovu, který Ježíše Krista pokládal za stvořeného – a tedy zřetelně nižšího – poloboha, Řehoř pomohl formulovat paradoxní učení o „dvojí podstatě“ Krista, zároveň Boha i člověka. Rozlišil na jedné straně společnou podstatu (řecky úsia) a na druhé straně tři osoby (řecky hypostasis), podobně jako později na západě Augustin.[1]
Řehořovo myšlení je silně ovlivněno Platónem, ovšem v podobě, kterou mu dal Plótínos a Filón Alexandrijský. Ideje nejsou samostatné, nýbrž jsou to Boží myšlenky, záměry a cíle, k nimž se má Stvoření vypracovat. Člověk je tedy především nehotový a jeho úkolem je stávat se tím, čím jej Bůh chce mít, totiž „obrazem Božím“. Tyto myšlenky Řehoř zpracoval velmi podrobně, zejména ve spise O stvoření člověka (De hominis opificio), kde rozvíjí i srovnání lidského těla s jinými živočichy z tohoto hlediska.[2]
Jednotlivá lidská duše na rozdíl od pohanského platonismu není božská. Dle J. Daniélou můžeme u duše rozlišit aspekt stability, v níž je obrazem božského, a aspekt pohybu, tj. propasti mezi tím, co má duše z transcendentního Boha, a mezi tím, čím ve své individuaci skutečně jest.[4] Důrazem na změnu a cestu oproti nehybnosti podnikl Řehoř další krok od tradičního platonismu: můžeme se neustále přibližovat Bohu a Dobru a zároveň vědět, že jej nikdy plně nedosáhneme (tuto „nekonečnou cestu“ vystihuje pojem epektasis). Bůh není pochopitelný a popsatelný racionálně, nýbrž pouze mysticky.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.