From Wikipedia, the free encyclopedia
Tapiserie je označení pro zvláštní techniku převodu obrazových předloh nebo jejich motivů do tkané plošné textilie a pro výrobky vzniklé touto technikou.[1]
Výraz tapiserie (anglicky tapestry) byl převzatý asi v první polovině 15. století z francouzského tapisserie, kde znamenal koberec nebo čaloun. Pro tapiserii se používá také označení gobelín (podle pařížské manufaktury na výrobu tapiserií). V češtině je ekvivalentním termínem nástěnný koberec.[2] [3]
Počet druhů textilií označovaných jako tapiserie se značně zvýšil zejména ve 20. století o nové druhy vyráběné podobnou technikou. V 21. století patří k tapiserii zejména textilie:
Původně se tapiserie používaly k izolaci stěn bohatých obydlí a k pokrytí veřejných místností. Téměř všechny byly unikátní díla uměleckého řemesla. Později vzniklé, zčásti strojově vyráběné druhy jsou většinou individuálně navržené exempláře s užitnou funkcí ve veřejných prostorách i v soukromých bytech.[4]
Nejstarší vyobrazení výroby tapisérií pochází ze starověkého Egypta z období 2000 let před naším letopočtem. Výroba je doložena také ve starověkém Řecku, jednak malbou na keramice, a také archeologickými nálezy ze 3. století před n. l. Ke tkaní tapisérií se váže mytologický příběh o tkadleně Arachné, která se utkala o umělecké prvenství s bohyní Pallas Athénou, ze zoufalství se oběsila a byla proměněna v pavouka. Podle archeologických nálezů nástrojů znaly a užívaly techniky tapisérie také starověké kultury v Asii, Indii a předkolumbovské Americe[13]. Nejstarší v muzeích dochované fragmenty textilií tkané technikou tapisérií jsou koptské pohřební textilie ze 4.–10. století (například v Louvru v Paříži, v Praze v Náprstkově nebo v Uměleckoprůmyslovém museu).[14]
Z 11. století pochází tapisérie nizozemské provenience v hornosaském Halberstadtu, označovaná někdy za nejstarší evropský příklad, [15] a tapisérie z kostela sv. Gereona v Kolíně nad Rýnem[16]. Z 11. až 12. století pocházejí tapisérie v katalánské Gironě, v téže době se tkaly také v Norsku. V kontinentální Evropě se toto řemeslo systematicky rozvíjelo od počátku gotiky, zhruba od 13. století hlavně v Nizozemí a v Francii. K nejstarším velkým tapisériím patří série Apokalypsa, snad francouzského původu, a Devět hrdinů, utkaná kolem roku 1385 v Antverpách. V pozdní gotice došlo k výraznému rozšíření tapisérií (například série Dáma a jednorožec a především v renesanci a baroku také v tehdejším Nizozemí, pod něž patřily nyní belgické Vlámsko a Flandry.
Zlatým věkem tapisérie bylo 16. až 17. století, kdy působily asi dvě desítky vyhlášených manufaktur v několika městech Evropy, velkoformátové gobelíny vznikaly podle předloh předních malířů té doby. Nejvýznamnější byly dílny v Bruselu, jimž předlohy dodávali slavní vlámští malíři Petr Pavel Rubens, Jacob Jordaens, David Teniers mladší nebo Jodocus de Vos, dále v Antverpách, Bruggách či v Oudenaarde, ve Francii, v menší míře v Itálii, kde předlohy navrhovali Giovanni da Udine, Raffael Santi, Giuseppe Arcimboldo nebo Giulio Romano, jehož kartóny prováděli francouzští tkalci, a proto jeho jméno psali francouzsky Jules Romain. Do většiny ostatních zemí se tapisérie pouze dovážely.
Roku 1662 dal v Paříži ministr Jean-Baptiste Colbert přestavět dům s dílnami středověkých barvířů textilií a založil v nich pro francouzského krále Ludvíka XIV. královskou manufakturu uměleckých řemesel, zvanou Les Gobelins podle zdejší rodiny zakladatele Jehana Gobelina. Její jméno se vžilo pro tapisérie také v jiných zemích Evropy, ačkoliv v pařížské manufaktuře Gobelins kromě tkalců tapisérií a čalouníků pracovali také další řemeslníci, zejména truhláři, bronzíři a marketéři. V užším slova smyslu proto platí označení gobelín výlučně pro výrobky této pařížské manufaktury, všeobecně se však používá pro veškeré ručně i strojně tkané či vyšívané tapiserie, nejčastěji se pojmy gobelín a tapisérie ztotožňují.[17][18] Výroba gobelínů se v budově manufaktury předvádí doposud (2012),[19] gobelíny jsou dodnes napodobovány (zejména v Evropě) v několika variantách.
Od počátku 18. století se technikou tapisérie tkaly ve velké míře také tapety, pokrývky a potahy čalouněného nábytku, v 18. a 19. století se často jen kopírovaly starší předlohy. Nové období rozkvětu zažila tapisérie kolem roku 1900, jak v Evropě, tak v severní Americe. K obnovitelům tradice patřil v Anglii Charles W. Morris, ve Francii od 20. let 20. století Jean Lurçat. K návrhářům se počítají slavní malíři jako Pablo Picasso, Victor Vasarely nebo Alexander Colder.
V českých zemích sehrály zakladatelskou roli organizátorů výroby dvě osobnosti: Rudolf Schlattauer založil roku 1898 dílny v Zašové, po 10 letech přenesené do Valašského Meziříčí, a výtvarnice Marie Hoppe-Teinitzerová, která roku 1910 založila dílny v Jindřichově Hradci a ke spolupráci na státních zakázkách nově ustaveného Československa angažovala například Františka Kyselu, Karla Svolinského či Cyrila Boudu. Předlohy ke gobelínům zhotovovali často i další významní výtvarní umělci a jejich práce dostaly několik mezinárodních ocenění na světových výstavách (1925, 1958). Zakladatelem české vysokoškolské výuky tapisérií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze byl Antonín Kybal (1901–1971), jehož speciálkou prošly dvě generace textilních výtvarníků. V Jindřichově Hradci i v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí se dodnes zachovává výroba klasickou technikou. Zhotovují se gobelíny podle návrhů současných umělců a restaurují se historické textilie.[20]
V první polovině 20. století byla díla velká část tehdejších významných výtvarných umělců reprodukována na tapiseriích zejména ve známé manufaktuře ve francouzském Ambussonu pod vedením Marie Cuttoli. V 50. letech se tapiserie zaměřovala stále více na abstraktní motivy. Od roku 1965 se ve švýcarském Lausanne pořádají bienále textilního umění, které jsou nejdůležitější přehlídkou tapiserie. V 90. letech se začaly používat pro tapiserii tkací stroje s elektronicky řízeným žakárem, které využívají mnozí výtvarní umělci[21] např. slovenská výtvarnice Gerbocová.[22]
Pro tapiserii na začátku 21. století je charakteristické: umělci sami tkají podle svých návrhů, tapiserie se zhotovují většinou v menších formátech než dříve, varianty různých materiálů a tvarů, včetně skulpturálních.[23]
Významné sbírky historických tapiserií se nacházejí např, v Metropolitním muzeu v New Yorku[24], v britské Hardwick Hall Derbyshire[25] nebo v petrohradské Ermitáži.[26]
Ateliéry
Výtvarníci Malíři nebo grafici - návrháři často dávali či dávají své malby tkadlenám převést do techniky tapisérie. Patří k nim:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.