Galleria degli Uffizi
From Wikipedia, the free encyclopedia
From Wikipedia, the free encyclopedia
Galleria degli Uffizi je světoznámá galerie výtvarného umění v italské toskánské Florencie, prototyp renesanční galerie. Je umístěna v paláci Uffizi, dlouhé dvoutraktové budově, rozdělené úzkým dvorem, která spojuje hlavní náměstí (Piazza della Signoria) a Starou radnici (Palazzo Vecchio) s nábřežím řeky Arno. Je to nejnavštěvovanější galerie ve Florencii a čekací doba návštěvníků u vstupu může zabrat i několik hodin.
Galleria degli Uffizi | |
---|---|
Dvůr paláce Uffizi | |
Údaje o muzeu | |
Stát | Itálie |
Založeno | 1560 |
Zeměpisné souřadnice | 43°46′6″ s. š., 11°15′19″ v. d. |
Webové stránky | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Galleria degli Uffizi zachycuje v průřezu výtvarnou tvorbu od antického Říma až po romantismus 19. století. Kromě malířství a sochařství jsou zastoupena také umělecká řemesla, z nich k nejvýznamnějším patří kolekce renesančních a raně barokních tapisérií.
Stavbu paláce započal pro toskánského velkovévodu Cosima I. Medicejského v roce 1560 slavný italský architekt, dvorní malíř Medicejských a životopisec florentských umělců Giorgio Vasari. Měly v něm být umístěny kanceláře florentských úřadů, odtud název Uffizi, tj. kanceláře. Arkády (italsky galleria) v horních patrech byly později zaskleny a sloužily jako výstavní místnosti vévodových sbírek, takže slovo galleria dostalo význam výstavní místnosti, muzea výtvarných umění. Uffizi bývala po několik století největší galerií světa, dokud jí nepřekonala sbírka pařížského Louvru.
Po Vasarim pokračoval ve stavbě Alfonso Parigi starší a po něm Bernardo Buontalenti. Palác byl dokončen v roce 1581. Je to stavba na půdorysu ve tvaru písmene U, sestávající z kanceláří, z nichž každá byla určena pro 13 administrativních pracovníků. Vnitřní nádvoří je úzké a dlouhé a na konci se branou otvírá k řece Arno, nad ní je socha objednavatele v římské zbroji a po ní v klenáku medicejský erb. Po obou stranách dvora se otevírají lodžie v manýristickém rytmu dórského řádu, kde vždy po dvou sloupech následuje pilíř s nikou a sochou. Lodžie člení prostor, aniž by jej zmenšovaly. Vasari zvýraznil perspektivu dlouhého prostoru použitím průběžných říms mezi patry i pod střechou a vypracoval systém kruhů a diagonál. Když se na stavbu zadíváte pozorněji, tak může přípomínat koňskou podkovu. Výklenky v pilířích byly v 19. století vyplněny sochami slavných umělců (např. Leonardo Da Vinci, Michaelangelo, Mary Bealeová, Carlo Dolci).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.