![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c5/Fullerene_c540.png/640px-Fullerene_c540.png&w=640&q=50)
Fullereny
alotropické modifikace uhlíku / From Wikipedia, the free encyclopedia
Fullereny jsou molekuly tvořené atomy uhlíku uspořádanými do vrstvy z pěti- a šestiúhelníků s atomy ve vrcholech, která je prostorově svinuta do uzavřeného tvaru (nejčastěji do tvaru koule nebo elipsoidu). Vzhledem k této struktuře jsou mimořádně odolné vůči vnějším fyzikálním vlivům. V dutině molekuly fullerenu může být uzavřený jiný atom, několik atomů či malá molekula.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c5/Fullerene_c540.png/640px-Fullerene_c540.png)
Zatím nejstabilnější známý fulleren obsahuje 60 atomů uhlíku.[1][2]
Fullereny se uměle připravují nejčastěji v elektrickém oblouku s uhlíkatými elektrodami nebo pyrolýzou organických sloučenin v kontrolovaném plameni.
Fullereny byly nazvány po americkém architektovi Buckminsteru Fullerovi, který projektoval geodetické kopule podobného tvaru. Za objev a studium vlastností fullerenů byla v roce 1996 udělena Nobelova cena za chemii Robertu F. Curlovi a Richardu E. Smalleymu a Haroldu W. Krotoovi.[3] V současné době je výzkum vlastností a metod přípravy fullerenů velmi intenzivně studován na řadě vědeckých institucí po celém světě (v Česku od 80. let[4] zkoumal průkopník jejich nanotechnologických užití Zdeněk Slanina[5]).