český básník, dramatik, překladatel, scenárista a spisovatel From Wikipedia, the free encyclopedia
František Hrubín (17. září 1910 Královské Vinohrady[2] – 1. března 1971 České Budějovice) byl český spisovatel, básník (autor přírodní a milostné lyriky), později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel knížek (většinou pro děti) především z francouzštiny.
| František Hrubín | |
|---|---|
.jpg) František Hrubín | |
| Narození | 17. září 1910 Královské Vinohrady,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. března 1971 (ve věku 60 let) České Budějovice,  Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
| Pseudonym | B. Červený, K. Vlášek, Rafael, Ivan Hrubín, J. Hrubín |
| Povolání | spisovatel, státní úředník, dramatik, básník, autor dětské literatury, překladatel, editor a scenárista |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Významná díla | Romance pro křídlovku |
| Ocenění | národní umělec (1966) |
| Děti | Jitka Minaříková (1940–2020, překladatelka) Vít Hrubín (1945–1995, televizní režisér) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se na Královských Vinohradech v Balbínově ulici[3] čp. 486 (dům již neexistuje) v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan (* 1880) a Anny, rozené Novotné z Lešan (* 1887).[2] Rodina žila na Královských Vinohradech,[4] po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala s Františkem i jeho jednoročním bratrem Josefem ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan.
V Lešanech v Posázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916–1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací.[5]
Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě v roce 1932 se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a práva na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání.[5]
2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou[2], s níž měl dceru Jitku (1940–2020, provd. Minaříková, překladatelka) a syna Víta (1945–1995, filmový a televizní režisér).[5]
Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho redigoval.
Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956) spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků (Jiřího Koláře). Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase.[6] Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu.[7] Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydávání.
Od roku 1945 žil v Praze-Holešovicích a v Lešanech. Často též pobýval v Chlumu u Třeboně, kde později vlastnil dům.
Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově.
F. X. Šalda o něm řekl: Tichý extatik a mámivý melodik.
Zatímco Literární noviny, vydávané ještě během II. sjezdu Svazu československých spisovatelů, příspěvek Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta zveřejnily[8], Literární noviny z 20. května 1956, shrnující obsah celého II. sjezdu, vystoupení Hrubína a Seiferta již neotiskly.[7]
Státní ceny:[9]
Veřejná prostranství:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
