![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/40/Speciation_by_Reinforcement_Schematic.svg/langcs-640px-Speciation_by_Reinforcement_Schematic.svg.png&w=640&q=50)
Evoluční zesílení
From Wikipedia, the free encyclopedia
Evoluční zesílení[1] (anglicky reinforcement) je proces speciace, při kterém přirozený výběr vytváří reprodukční bariéry mezi dvěma populacemi vzniknuvších druhů. Selekce v takovém případě působí proti produkci hybridních jedinců, kteří vykazují nízkou biologickou zdatnost ve srovnání s rodičovskými druhy. Tuto myšlenku původně rozvinul Alfred Russel Wallace, a někdy se proto fenomén označuje jako Wallaceův efekt.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/40/Speciation_by_Reinforcement_Schematic.svg/640px-Speciation_by_Reinforcement_Schematic.svg.png)
Moderní koncept evolučního zesílení pochází od Theodosia Dobzhanského. V jeho pojetí reinforcement nastává při sekundárním kontaktu populací vyvíjejících se alopatrickou speciací (speciace, která probíhá v důsledku přerušení genového toku geografickými bariérami). Přirozený výběr v důsledku nízké až nulové biologické zdatnosti hybridů selektuje příslušníky jednoho druhu, kteří se nepáří s příslušníky druhého druhu. Podporuje tak vznik prezygotických reprodukčních bariér, tj. takových znaků, které už předem brání vzájemné kopulaci a „zbytečnému“ vzniku hybridního potomstva s malou biologickou zdatností (jde například o etologické změny). Evoluční zesílení je jedním z mála případů, kdy selekce může upřednostňovat zvýšení prezygotické izolace, a přímo tak ovlivňovat proces speciace.
Podpora konceptu evolučního zesílení od svého vzniku kolísala a terminologické zmatky a rozdíly v používání tohoto termínu vedly v průběhu historie k odlišným výkladům a různým nedorozuměním. Evoluční biologové vznesli různé námitky ohledně věrohodnosti celého procesu, nicméně teoretické a experimentální údaje i pozorování z přírody, probíhající od 90. let 20. století, mnoho těchto dřívějších námitek vyvrátily a učinily z evolučního zesílení široce přijímaný koncept.[2] Jeho reálný rozsah u přírodních populací nicméně zůstává neznámý.
K pochopení fungování reinforcementu v přírodě byla vytvořena řada modelů, které se většinou opírají o genetiku, populační struktury, vlivy selekce a chování při páření. Empirická podpora evolučního zesílení pochází jak z laboratorních pozorování, tak z přírody. Zdokumentované příklady lze nalézt u široké škály organismů, od obratlovců a bezobratlých až po houby a rostliny. Lidské činnosti, jako je zavádění invazních druhů nebo modifikace přirozených stanovišť, mohou vést ke zvyšování kontaktů mezi druhy schopnými hybridizace, což může zvyšovat význam reinforcementu.[3]