![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/80/Endomembrane_system_diagram_cs.svg/langcs-640px-Endomembrane_system_diagram_cs.svg.png&w=640&q=50)
Endoplazmatické retikulum
organela eukaryotických buněk / From Wikipedia, the free encyclopedia
Endoplazmatické retikulum (ER) je soustava vzájemně propojených miniaturních membránových cisteren a kanálků, která se nachází v cytoplazmě drtivé většiny eukaryotních buněk. Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/80/Endomembrane_system_diagram_cs.svg/320px-Endomembrane_system_diagram_cs.svg.png)
Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišuje se
- drsné (nebo hrubé) ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozomy, a
- hladké ER bez přisedlých ribozomů.
Drsná část endoplazmatického retikula se specializuje na syntézu některých bílkovin a procesy s tím související, jako je skládání těchto proteinů a jejich oligomerizace či navěšování jistých cukerných zbytků na tyto bílkoviny. V drsném ER také probíhá rozklad špatně sbalených či poškozených bílkovin – mechanismus za to zodpovědný se označuje jako ER-asociovaná degradace proteinů.[1]
V hladkém endoplazmatickém retikulu se odehrávají zcela odlišné procesy – odstraňování toxických (odpadních) látek, některé části metabolismu lipidů a metabolismu hemu. Dále se mohou z hladkého ER regulovaně uvolňovat vápenaté ionty.[1]