Emilian Stanev

Emilian Stanev (28. února 1907 Veliko Tarnovo – 15. března 1979 Sofie) byl bulharský prozaik a autor literatury pro děti a mládež.

Tento článek potřebuje úpravy.

---

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Emilian Stanev
Rodné jméno	Никола Стоянов Станев
Narození	28. února 1907 Veliko Tarnovo
Úmrtí	15. března 1979 (ve věku 72 let) Sofie
Povolání	spisovatel, politik a státní úředník
Alma mater	Universitet za nacionalno i svetovo ctopanstvo
Významná díla	Zloděj broskví
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Bulharský prozaik Nikola Stojanov Stanev vystupoval pod pseudonymem Emilian Stanev. Pocházel z jednoho z nejstarších měst Bulharska – Veliko Tarnovo, které se nachází na severu Bulharska. Emilian Stanev se narodil 28. února 1907 v již zmíněném městě. Jeho otec Staneva brával na lovecké výpravy do okolní krajiny Trnova. Byl to pravděpodobně právě jeho otec, který v něm vznítil lásku k přírodě, která se nadále promítla do jeho literární tvorby. Jeho matka mu zase předala lásku k literatuře a k bulharskému jazyku.

V roce 1922 se Stanev se svými rodiči i sestrou přestěhoval do Eleny. Stanov se začal věnovat četbě, zpěvu i hře na housle. Mimo jiné v něm vzplál zájem o filozofii. Jelikož Stanev upřednostňoval své zájmy před studiem, byl posléze vyloučen ze školy v Eleně. Své vzdělání nakonec završil jako soukromý student ve Vrace. Zájem o kulturu přivedl Stanova ke studiu malířství na Akademii výtvarných umění v Sofii. Již po několika měsících ale z Akademie odešel, neboť si nebyl jist svými malířskými vlohy. Poté se zapsal na Svobodnou univerzitu v Sofii na obor finance a úvěr. I zde již po několika semestrech studium ukončil. Stanev za svůj život vystřídal několik zaměstnání. Pracoval například jako kontrolor na Ministerstvu financí, či jako úředník Sofijské obecní rady.

V roce 1946 se opět vrátil do Sofie. Zde se stal redaktorem časopisu Ловец. Poté působil v rámci periodika Литературен фронт a nakladatelství Народна младеж. Práce redaktora jej poměrně omezovala v jeho vlastní prozaické tvorbě, ale i přesto se věnoval redigování cizích textů zodpovědně. Roku 1956 redaktorskou činnost opustil. A začalo období, kdy se naplno věnoval tvorbě svého nejrozsáhlejšího románu Иван Кондарев. Věnoval se mu celých 14 let svého života. Věnoval se tvorbě románů, ale především literatuře pro děti a mládež. Stal se jedním z nejvýznamnějších představitelů této literatury. Získal i několik ocenění. Titul Hrdiny socialistické práce, titul Národního představitele kultury a titul nositele velké ceny za literaturu města Sofie.

Literární tvorba

Stanovova tvorba byla v mnoha zemích překládána. Jednalo se zejména o socialistické země, ale i Francii, Anglii či USA. Velká část jeho děl je také filmově zpracována. Mezi nejvýznamnější filmová zpracování patří Zloděj broskví, Za tichého večera a Trnovská princezna. Stanov byl dvakrát ženatý. První, neúspěšné, manželství proběhlo s Ekaterinou Mogilanskou. Poté poznal Naděždu Nikolovu Kožucharovou, se kterou uzavřeli manželství koncem roku 1949. Žili spolu třicet let. Naděžda byla Stanovovou životní oporou. Podporovala jej v jeho literární tvorbě. Vydala Stanevovy paměti Дневник с продължение (Deník s pokračováním) a Ден след ден (Den za dnem). Z této tvorby čerpalo mnoho spisovatelů, kteří se zabývali jeho odkazem (Ivan Sandarev, Nina Pantaleeva).

Emilijan Stanev zemřel 15. března 1979 v Sofii. Byl pohřben v rodném Velkém Tarnovu. Zde vzniklo Muzeum Emilijana Staneva i pamětní deska na místě jeho bývalého domu. Svými novelami i povídkami ze světa zvířat bychom ho mohli přirovnat k českému autoru Rudolfu Těsnohlídkovi a jeho Lišce Bystroušce, která by se dala přirovnat k jeho novele o lišce Černoušce (1950). Mezi další knihy pro děti a mládež patří Vlk, Skot Reynolds a nedosažitelné, dále je to dílo Jezevec. Přibližně ve čtyřicátých letech se jeho tvorba přesunula k popisu člověka jeho psychiky i společenského konfliktu. Do této doby řadíme díla Cizinec (1945), Za tichého večera (1948), Zloděj broskví (1948). Jeho tvorbu, stejně jako tvorbu mnoha jiných autorů, ovlivnila válka. Téma války se promítá v jeho krátkých prozaických dílech – v novelách Za tichého večera, Zloděj broskví a Trnovská princezna (1973). Autorovy novely měly v Bulharsku velký úspěch. Stanov se však začal věnovat románu. V této době nastupuje i vlna socialistického realismu, kdy se hrdiny stali obyčejní lidé, jejichž hlavním smyslem života je práce pro společné blaho společnosti. Prvním románem Stanova byl Ivan Kondarev (1958-1964). Mezi další historické romány patří Legenda o Sibinovi (1967) a Ancikrist (1969). Svou tvorbu uzavírá literaturou pro děti a mládež.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Emilian Stanev na Wikimedia Commons

Portály: Lidé | Literatura