Dějiny nacionalismu
From Wikipedia, the free encyclopedia
Počátek dějin nacionalismu lze spatřovat již v průběhu 18. století, kdy se otázka národa a státu stala tématem řady osvícenských myslitelů, v českém prostředí však lze soustavnější náčrt nacionalistické ideologie vystopovat už na začátek 17. století (pomineme-li tzv. Dalimilovu kroniku či Jeronýma Pražského).
Samotný termín nacionalismus se poprvé objevil ve spisu francouzského protijakobínského kněze Augustina Barruela.
Vznik a vývoj pojmu a později i hnutí označovaného tímto pojmem podnítily nejen hojné osvícenské debaty, ale i rozsáhlé státoprávní změny, které byly započaty francouzskou revolucí a ke kterým v Evropě docházelo následně po celé 19. století (osamostatnění USA, napoleonské války, zánik Svaté říše římské, vznik konzervatismu a liberalismu aj.). V této době se v teoretických diskusích a často i v praxi (první Francouzská republika, USA) začal objevovat pojem občan a koncept lidských a občanských práv zaručující práva na sebeurčení (otázka šíře a mezí tohoto sebeurčení byla místem sporu řady národů, např. Čechů a rakouských Němců na území habsburské monarchie).