Diagonální kompozice

Diagonální kompozice (úhlopříčná kompozice nebo diagonální metoda – DM) je kompoziční pravidlo ve fotografii, malbě a kreslení.

Diagonální metodou se zabýval holandský fotograf a pedagog Edwin Westhoff pomocí vizuálních experimentů s cílem zjistit proč je pravidlo třetin tak nepřesné. Poté, co prozkoumal mnoho fotografií, obrazů a rytin, objevil, že silné body častokrát leží na diagonálách čtverce. Fotografie je obvykle pravoúhlý obraz o poměru 4:3 nebo 3:2, který je založen na čtyřech půlicích čárách. Z obrázku je zřejmé, že je oku diváka příjemné, nachází-li se objekt na těchto liniích.^[1]

Silné body jsou často umístěny na DM.

Diagonála působí dynamicky jako zpomalení (stoupání) nebo zrychlení (klesání). Zvýrazní prostorovost snímku, případně neukončení – pokračování děje.

Alfred Cheney Johnston byl americký fotograf aktů a glamourových snímků modelek
Igor Muchin: Vladimir Dubosarskij, Moskva 1992
Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942, archiv RIA Novosti
Diagonální linie zdůrazňují prostor; Ansel Adams: Farmáři a Mt. Williamson
Lewis Hine: Dělník na stavbě, asi 1910
Svatební fotografie: diagonála podpořená natočením fotoaparátu k jedné straně
Úhlopříčná kompozice snímku se zachycením pravého okamžiku nakročení dívky
Linie listu nevychází přesně z levého dolního rohu a také přesně v horním pravém nekončí, ale je vždy mírně posunuta. Snímek se tím stává zajímavějším.
Michal Martychowiec: Módní fotografie kolekce Dawid Tomaszewski SS 2011
Natočení fotoaparátu musí být únosné pro diváka