Davidova hvězda
šesticípá hvězda, symbol národa Židů a státu Izrael / From Wikipedia, the free encyclopedia
Davidova hvězda (hebrejsky מָגֵן דָּוִד, magen David, doslova „štít Davidův“) byla až do konce 17. století často ztotožňována s Šalamounovou pečetí a graficky byla zobrazována buď ve tvaru šesticípé, nebo pěticípé hvězdy. Teprve od počátku 18. století se definitivně prosadila diferenciace jazykového úzu, podle něhož pojem „pečeť Šalamounova“ označuje pouze pentagram, kdežto „Davidův štít“ hexagram.[1][2] Od té doby je Davidova hvězda v podobě šesticípé hvězdy považována nejen za židovský symbol, ale též za symbol judaismu a také Státu Izrael, na jehož vlajce se vyskytuje. Symbol jako takový může znamenat rovnováhu ve vertikálním průniku dvou samostatných trojúhelníků.
V 30. letech 20. století byly v nacistickém Německu Davidovou hvězdou označovány všechny obchody, jejichž majitelé byli Židé. Postupně bylo Židům zakazováno nejdříve podnikat, účastnit se společenského života a nakonec i vstup např. do veřejných plováren, úřadů. Od 15. září 1941 museli všichni Židé v Němci okupovaných územích (např. také v Protektorátu) na veřejnosti nosit (našitý na oděvu) symbol žluté Davidovy hvězdy s nápisem Jude, jako symbol svého označení, zostuzení režimem.
Symbol šesticípé hvězdy, tvořené dvěma rovnostrannými trojúhelníky, byl znám již ve starém Egyptě. Hexagram je základním hermetickým symbolem života, popř. symbolem makrokosmu. Alchymisté jej používali pro znázornění principu odděluj a zhušťuj.
- Trojúhelník s vrcholem vzhůru značí oheň a mužskou energii.
- Trojúhelník opačně položený pak vodu a ženskou energii.
- Jejich základny symbolizují vzduch a zemi.
Užívání Davidovy hvězdy jako symbolu Židů má zřejmě původ v pražském židovském městě v 16. století, odkud se později rozšířilo do dalších evropských židovských komunit.