Dějiny lékařství
From Wikipedia, the free encyclopedia
Dějiny lékařství popisují vývoj zdravotních problémů lidstva a jejich řešení od pravěku až po současnost. Zaměřují se především na práci lékařů a jejich předchůdců.
V pravěku se léčení věnovali kouzelníci či šamani.[1] První ucelený medicínský systém se podařilo vytvořit až starověkým Egypťanům.[2] Vědecký přístup v lékařství se začal aplikovat ve starověkém Řecku. Zásadní význam pro další rozvoj medicíny měl v této době Hippokratés, který kladl velký důraz na stanovení diagnózy a zavedl etická pravidla pro práci lékařů, v dnešní době známá jako Hippokratova přísaha. V starověkém Řecku se také zrodila teorie čtyř tělesných šťáv, základ tehdejší léčby.[3] Z této teorie vycházeli lékaři při řešení zdravotních problémů ještě v době renesance.[4] Medicína ve starověkém Římě je spjata hlavně s Galénem,[5] který hlavně svými objevy v oblasti anatomie a fyziologie inspiroval lékaře po dalších šestnáct až sedmnáct následujících století.[6], podle jiného zdroje po více než tisíc let.[5]
V raném a vrcholném středověku fungovala jako centra zdravotní péče kláštery.[7] Ve 12. a 13. století se medicína začala vyučovat na novém typu škol, který v této době vznikal – univerzitách.[8] Během renesance lékaři postupně revidovali chybné poznatky pocházející ještě ze starověku a to hlavně na základě pitevních nálezů. Došlo také k objevu dvoučočkového mikroskopu, i když ten medicína využila spíše v pozdějším období.[9]
Mezi nejdůležitější objevy 17. století patří popis velkého krevního oběhu od Williama Harveyho.[10] V období od druhé poloviny 18. a do první poloviny 19. století se lékaři začali specializovat a docházelo k prudkému rozvoji chirurgie, která přestala být považována za pouhé řemeslo. Ke konci 18. století byl objeven moderní způsob vakcinace, roku 1816, po předchozím mnohaletém zdokonalování metody poslechu a poklepu, stetoskop.[11] Objev účinků éteru roku 1846 a jeho brzké nahrazení chloroformem, umožnil provádění bezbolestných chirurgických zákroků v anestezii.[12]
K významnému rozvoji medicíny došlo v druhé polovině 19. století, kdy se začaly rozvíjet obory jako je mikrobiologie, imunologie, sérologie a bakteriologie. Přelom v diagnostice chorob znamenal vynález rentgenových paprsků a následně rentgenového přístroje v roce 1895.[13] Ještě rychleji se lékařská věda rozvíjela po první světové válce, přibývaly objevy důležitých léků, jako např. inzulinu či antibiotik i diagnostických metod.[14] Mnoho dalších úspěchů, např. v oblasti transplantace orgánů nebo při léčbě onkologických pacientů, zaznamenali lékaři po roce 1945. V posledních desetiletích tak došlo k prodloužení lidského života, i když se to týká hlavně bohatší, euroamerické části populace.[15]