Dějiny Berlína
From Wikipedia, the free encyclopedia
Dějiny Berlína jsou daleko mladší než dějiny berlínského území. Již v 6. století př. n. l. se v prostoru dnešního Berlína sporadicky objevují první germánské kmeny (Semnoni, Svébové a Burgundové). K nim se od 6. století stále více přidružují Slované: jihovýchodně od Berlína Lužičtí Srbové (jejichž potomci dodnes žijí v Lužici) a zejména Havelané a Sprévané, kteří kolem roku 720 dosahují území dnešního Berlína. Další vlna osídlení germánskými kmeny se uskutečňuje od 12. století, a až z roku 1244 pochází první zmínka o sídlišti Berlín.
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b1/Ambox_outdated_content.svg/48px-Ambox_outdated_content.svg.png)
Růst Berlína byl zpočátku pomalý, i když město bylo v příštích stoletích často spojováno s okolními usedlostmi. Ještě roku 1648 měl Berlín jen 6 000 obyvatel. Významu nabyl po roce 1701, kdy ho nový král Fridrich I. Pruský zvolil jako hlavní město Pruska. Přibližně v dnešní podobě existuje Berlín až od roku 1920, kdy došlo k poslednímu rozšíření jeho území; tehdy tak zvaný Velký Berlín měl 3,8 milionu obyvatel.
Jméno Berlín je původem slovanské. Vzniklo ze slov birl-, berl - (česky:bažina) v polabském jazyce, doplněné slovanskou příponou -in, která označuje polohu.[1]