nástroj ke kouření From Wikipedia, the free encyclopedia
Dýmka je nástroj určený ke kouření, obvykle tabáku. Skládá se z hlavičky, v níž doutná kuřivo, a troubele zakončené náustkem, kterým kuřák do úst vtahuje vzniklý dým. Dýmka se nešlukuje, jde o chuť chladného kouře. Obvykle se vyrábí ze dřeva vřesovce stromovitého (briár, bruyér), ale řidčeji se používají i jiné druhy dřeva (oliva, morta) a další materiály (porcelán, mořská pěna, kukuřice aj.) Kromě v Evropě obvyklého jednoduchého typu existují i speciální konstrukce (například vodní dýmka). Dýmka jako rekvizita hrála roli v mnoha uměleckých dílech (je například častou rekvizitou postav detektivů). Známá je též indiánská dýmka – kalumet.
Hendrick Jansz – Mladík s dýmkou, 1623
První dýmky z hlíny a dřeva byly objeveny v pyramidách v Severní Americe. V 17. století se v Orientu zrodily vodní dýmky. V 20. a 21. století se nejrychleji rozšiřují elektronické dýmky.
„Fajfka“ je hovorové synonymum slova „dýmka“. Slovo dýmka pochází z českého slova „dým“. Slovo „Fajfka“ pochází z německého slova „Pfeife“, proto někteří lidé pod slovem fajfka myslí „tyrolskou dýmku“.[1][2][3]
„Čibuk“ je totéž co „lulka“, tj. fajfka s krátkým vodorovným troubelem.[1]
Meerschaum – Minerál sepiolit nazývaný „mořská pěna“. Takové dýmce se říká „meršánka“ či „pěnovka“. Porézní minerál absorbuje část vlhka (kondenzátu, vulgo „močky“) vznikajícího kouřením tabáku, takže postupem času ztrácí bílou, a získává hnědou barvu.
Keramika – Hlína. Tzv. „hliněná dýmka“, „hliněnka“ či „gypsovka“.
Porcelán – Tzv. „porcelánka“.
Ebenové dřevo („Zappi“)
Dřevo Višně – Tzv. „višňovka“.
Kukuřičný klas – Tzv. „kukuřička“.
Povrchové úpravy hlaviček briárových dýmek
Hladká
Kartáčovaná
Pískovaná
Rustikovaná
Vyřezávaná
Povrchové úpravy hlaviček kukuřičných dýmek
Lakovaná
Mořená
Přírodní
Typy komory
Důležitý je průměr a hloubka.
Kotel může být vyložen jiným materiálem, obvykle mořskou pěnou.
Výroba dýmek má v Česku dlouhou tradici, na niž navazuje společnost BPK spol. s. r. o. sídlící v Proseči,[7] kde je i muzeum dýmek.[8] Dalšími známými výrobci dýmek jsou například Karel Krška,[9] Oldřich Jirsa,[10] Dušan Doubek, Jan Klouček, Petr Vobořil, Štěpán Kunc nebo Petr Kučera (PIPKIN).[11] Ruční výrobě dýmek z různých druhů ušlechtilého dřeva ošetřených včelím voskem se věnuje Vojtěch Sedlák.
