Chalíl al-Wazír
From Wikipedia, the free encyclopedia
Chalíl Ibráhím al-Wazír (arabsky خليل إبراهيم الوزير; 10. října 1935 Ramla – 16. dubna 1988 Tunis), známý také pod přezdívkou Abú Džihád[1] (arabsky أبو جهاد), byl palestinský vůdce a spoluzakladatel nacionalistické strany Fatah. Jako vrchní pobočník předsedy Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásira Arafata měl značný vliv na vojenské aktivity Fatahu a nakonec se stal velitelem ozbrojeného křídla Fatahu al-'Ásifa.
Chalíl al-Wazír | |
---|---|
Chalíl al-Wazír (1970) | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Fatah |
Vojenská služba | |
Přezdívka | Abú Džihád |
Služba | Fatah / Organizace pro osvobození Palestiny |
Složka | al-'Ásifa |
Hodnost | komandér |
Bitvy/války | bitva o Karamé Černé září v Jordánsku obléhání Bejrútu první intifáda |
Rodné jméno | خليل إبراهيم محمود الوزير |
Narození | 10. října 1935 Ramla, Britský mandát Palestina |
Úmrtí | 16. dubna 1988 (ve věku 52 let) Tunis, Tunisko |
Příčina úmrtí | střelná rána |
Místo pohřbení | uprchlický tábor Jarmúk, Sýrie |
Choť | Intissár al-Wazír |
Děti | Jihad al-Wazir |
Alma mater | Alexandrijská univerzita |
Profese | politik a voják |
Náboženství | islám |
Ocenění | Order of the Star of Honour (Palestine) (2013) |
Commons | Khalil al-Wazir |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stal se uprchlíkem, když byla jeho rodina vyhnána z Ramly během první arabsko-izraelské války v roce 1948, a začal vést menší jednotku fidájínů v Pásmu Gazy. Na počátku 60. let navázal pro Fatah kontakty s komunistickými režimy a významnými představiteli třetího světa. Otevřel první kancelář Fatahu v Alžírsku. Hrál důležitou roli v Černém září v Jordánsku v letech 1970–1971, když obklíčeným palestinským bojovníkům dodával zbraně. Po porážce OOP jordánskou armádou se připojil k OOP v Libanonu.
Před první libanonskou válkou v roce 1982 a během ní plánoval četné útoky na území Izraele proti civilním i vojenským cílům. Připravoval obranu Bejrútu proti přicházejícím izraelským silám. Izraelská armáda však zvítězila a al-Wazír byl spolu s ostatními členy vedení Fatahu vyhoštěn z Libanonu. Na dva roky se usadil v Ammánu a poté byl v roce 1986 vyhoštěn do Tunisu. Z tamní základny začal organizovat mládežnické výbory na palestinských územích; ty nakonec tvořily hlavní složku palestinských sil v první intifádě. Dne 16. dubna 1988 byl ve svém domě v Tunisu zavražděn izraelským komandem.