Campora San Giovanni
From Wikipedia, the free encyclopedia
Campora San Giovanni (Campura San Giuvanni nebo ve starověkém místním dialektu Campura Santu Janni) je město v Itálii, v provincii Cosenza na hranicích s provincií Catanzaro.
| Campora San Giovanni | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 39°4′5″ s. š., 16°5′38″ v. d. |
| Nadmořská výška | 55 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Itálie |
  Campora San Giovanni | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 6,2 km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0982 |
| PSČ | 87032 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Z Campora San Giovanni se naskytá výhled na pobřeží Tyrhénského moře. Od roku 1950 se obec rozrostla a rozšířila na malé plošině, která se rozkládá v blízkosti pískovitého pobřeží. Tento region je obklopen kopci, které jsou pokryté vinicemi a olivovými háji a jejich mírné svahy nabízejí příjemný pohled. Asi 20 km jižně se nachází záliv Lamezia Terme, na jihovýchodě vystupuje z moře 80 km vzdálená sopka Stromboli, viditelná za jasných dnů. Z přístavu Campora se také lze snadno dostat na Liparské ostrovy.
Ekonomika je založena na zemědělství a cestovním ruchu. Od roku 1950 se výrazně rozvíjí pěstování červené cibule Tropea, která je ceněna na domácích i na zahraničních trzích. Během posledních 20 let[kdy?] byl vývoz tohoto produktu spolu s dalšími obchodními činnostmi hlavním zdrojem příjmu místního hospodářství.
Městem kromě pobřežní silnice prochází také dálková trať (ferrovia Tirrenica Meridionale) spojující Kalábrii a Sicílii se zbytkem Itálie a Evropou a v Salernu se napojuje na evropský rychlostní koridor (TEN) přes Rakousko do Berlína. Mezinárodní letiště Lamezia Terme (SUF) je vzdáleno 22 km, napojení na italskou dálnici A2 (E45) 8 km.
V obci je také přímořské letovisko a řada pláží. V jižní části byl roce 2003 postaven turistický přístav. Je dobrým počátečním bodem k asi 120 km vzdáleným Liparským ostrovům, které jsou klíčovým prvkem pro infrastrukturu cestovního ruchu.
Moderní dějiny
Po období historického zapomnění došlo v 17. století k přecenění půdy a to díky velkostatkářům ve velké části Amantea, kteří měli původ v oblastech ovládaných korunou v Neapoli. Většina současných usedlostí stále nese jména těchto starých velkostatkářů. V roce 1730 šlechtic sicilského původu markýz Francesco Maria Cozza – příbuzný malíře stejného jména – měl továrnu na hedvábí, která byla postavena v sousedství a ta stále nese jeho jméno. Tím se v oblasti rozvinul i chov bource morušového. Také objednal stavbu kaple zasvěcené sv. Janu Křtiteli (ve starém nářečí Santu Janni). V sousedním Augurato zůstaly stopy architektury z 18. století a to díky místnímu sochaři Vincenzo Torchia z Nocera Terinese. V roce 1756 ukončila továrna na hedvábí svoji činnost bez jakéhokoliv známého vysvětlení a upadla na 130 let do zapomnění.
Současnost
Jádro dnešní Campory San Giovanni bylo rozděleno roku 1876 mezi současné městské rady Amantea, Aiello Calabro a Nocera Terinese . V roce 1877 začala první migrace ze sousedních krajů: Cleto, Nocera Terinese, Aiello Calabro, Belmonte Calabro, Lago, Longobardi, San Mango d'Aquino. Přistěhovalci z Bavorska a také z Rakouska-Uherska – mezi nimi několik obchodníků nebo šlechticů, kteří padli do neštěstí. Jedním z nich byl Baron Johann von Paschalis Tief, aristokrat tyrolského původu, který se snažil získat zpět ztracené bohatství svých předků. Prací ve vinařství v oblasti Savuto postupně zbohatl. Po té byl, i díky pomoci dvou, v té době hlavních vlastníků půdy, Cavallo a Mauri, schopný vytvořit první jádro Campora San Giovanni.
Během následujících dvaceti letech, přišly nové migrační vlny z vnitřku území na pobřeží. V roce 1898 získala Amantea území Campora San Giovanni od svých sousedů. Populace se aktivně účastnila první světové války a v letech fašistického režimu mělo území nové reparace.
Stejně jako ve všech italských lokalitách v letech 1950 až 1980, mnoho obyvatel emigrovalo za prací do severní Itálie, Venezuely a na Nový Zéland. Předpokládá se, že přibližně 7000 lidí odešlo v době kratší 30 let.
V roce 1980 začal v Campora San Giovanni ekonomický rozmach, který trval po dobu téměř pěti let, s rozvojem hotelnictví, námořních staveb a pěstováním červené cibule v několika zemědělských družstvech. Po pádu zdi v Berlíně nastal příchod nových migračních vln z východní Evropy.
Věž pozoruhodných rozměrů, datována do 14. století, je jedinou stavbou historické hodnoty. Horní část věže je zdobena korunní římsou. Věž je v místním dialektu nazývána "U Turriune". Nachází se zde také kostel Santa Filomena v Augurato, s tím spojené "Funtana du Peshcaru".
Dialekt
Místní dialekt je jednou z odnoží kalábrijských dialektů. Tento dialekt ztratil svou originalitu v průběhu času, s jinými slovy přidanými novějšími přistěhovalci.
Území Campora San Giovanni je rozděleno do následujících vesniček: Augurato, Carratelli, Cologni, Cozza, Cuccuvaglia, Fravitte, Gallo (jižní část), Imbelli, Marano, Marinella, Mirabelli, Oliva, Piana Cavallo, Piana Mauri, Principessa, Ribes, Rubano, Strìttùrì, Villanova.
Místním patronem je Svatý František z Pauly a jeho svátek se slaví od 1. do 3. září. Během oslav, které lákají četné poutníky z okolních vesnic, ulicemi prochází průvod, který nese ulicemi na ramenou sochu světce.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Campora_San_Giovanni na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Campora San Giovanni na Wikimedia Commons
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
