Byzantská válečná taktika
taktika / From Wikipedia, the free encyclopedia
Byzantská armáda se vyvinula z armády pozdně římské. Používaným jazykem zůstala latina, i když byla především od šestého století postupně nahrazována řečtinou, která se stala oficiálním jazykem říše. Oproti římské armádě však byla byzantská mnohem sofistikovanější z hlediska organizace, strategie i taktiky. Na rozdíl od římských legií byla stěžejní složkou těžká jízda – katafraktové –, která se vyvinula z pozdně římských Clibanarii. Pěchota byla stále používána, ale spíše jako základ, který umožňoval manévrování a útok katafraktů, nebo ve vyloženě podpůrných rolích. Páteř pěchoty tvořili skutatoi (štítonoši), vybavení kromě štítu také těžkým brněním, kopím a sekerou nebo mečem. Později přibyla další významná složka pěchoty – kontarioi – vyzbrojení 4–5metrovým kopím kontus, které vzniklo protažením a pěchotním přizpůsobením kopí perských katafraktů. Zbytek pěchoty (lehká pěchota a pěší lučištníci) byl organizován do psiloi a toxotai (nezahrnují se žoldáci a nepravidelné síly). Pěchota typicky dostávala výcvik srovnatelný s legionáři, ale přibyl také trénink lukostřelby.