Bublinková komora
From Wikipedia, the free encyclopedia
V bublinkové komoře (také bublinová komora)[1] je nádoba naplněna přehřátou transparentní kapalinou (většinou kapalným vodíkem), která se používá k detekci elektricky nabitých částic pohybujících se přes tuto kapalinu. Komoru vynalezl v roce 1952 Donald A. Glaser[2] a za tento objev získal Nobelovu cenu za fyziku pro rok 1960.[3] Glaser byl údajně inspirován bublinkami ve sklenici piva, nicméně v roce 2006 v rozhovoru tento příběh vyvrátil, ačkoli prohlásil, že pivo nebylo inspirací pro bublinovou komoru, ale dělal pokusy s použitím piva, kterým vyplňoval rané prototypy komory.[4]
Mlžná komora funguje na stejném principu jako bublinková komora, ale je založena na přesycené páře, nikoli na přehřáté kapalině. Bublinková komora byla široce používána v minulosti, ale v 21. století je většinou nahrazena drátěnou komorou a jiskrovou komorou. Historicky pozoruhodné bublinkové komory jsou Big European Bubble Chamber (BEBC) a Gargamelle.