Boleslav III. Marnotratný
lehnicko-břežský kníže / From Wikipedia, the free encyclopedia
Boleslav III. Marnotratný též Lehnický, Štědrý či Bílý (1291 – 1352 klášter Lubuš) byl lehnicko-břežský kníže z lehnické větve slezských Piastovců, zeť Václava II. a švagr Jana Lucemburského.
Boleslav III. Marnotratný | |
---|---|
lehnicko-břežský kníže | |
Boleslavova jezdecká pečeť | |
Narození | 1291 |
Úmrtí | 1352 |
Pohřben | klášter Lubuš |
Manželky | Markéta Přemyslovna Kateřina Chorvatská |
Potomci | Václav I. Lehnický Ludvík I. Lehnicko-Břežský Mikuláš |
Rod | Slezští Piastovci |
Otec | Jindřich V. Tlustý |
Matka | Alžběta Kališská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Byl synem lehnicko-vratislavského knížete Jindřicha V. Tlustého. Po smrti svého otce byl ještě nezletilý a správu nad knížectvím vykonávali regenti. Roku 1303 byl ještě jako nedospělý oženěn svým poručníkem, českým králem Václavem II., s jeho dcerou Markétou.[1] Díky jeho spříznění s přemyslovským rodem se po smrti Václava III. o něm uvažovalo jako o nástupci na českém trůně.[2] Patřil mezi stoupence Lucemburků, v roce 1315 třeba ujistil krále Jana o své podpoře proti odbojnému Jindřichovi z Lipé. V roce 1322 se stal správcem Království českého po dobu královy nepřítomnosti.[2] Dne 9. května 1329 ve Vratislavi přijal od českého krále Jana Lucemburského své knížectví jako léno.[3] Stal se tak vazalem českého státu. V roce 1335 se účastnil historického setkání českého, polského a uherského krále ve Visegrádu.[4] Jeho ostatky byly uloženy v kapli Lubušského kláštera.[5]