Betonářská výztuž
ocelové pruty či sítě sloužící k vyztužení železobetonu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Betonářská výztuž, výztužná vložka, betonářská ocel, měkká výztuž jsou pojmy, se kterými se lze setkat při označení plných, většinou kruhových ocelových tyčí, které se vkládají do betonu za účelem zvýšení jeho únosnosti a snížení deformací, tedy výroby železobetonu. Podmínkou pro vytvoření železobetonu je tzv. soudržnost, která zajistí spolupůsobení mezi výztuží a betonem. Soudržnost je u kruhových výztuží zajištěna mj. výstupky, které jsou tvarované.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/07/Rebar_and_shingles_detail.jpg/320px-Rebar_and_shingles_detail.jpg)
Životnost železobetonové konstrukce je mj. ovlivněna hloubkou uložení výztuže pod povrchem, tzv. krycí vrstvou, která chrání ocelové vložky před masivní korozí. Pro snížení rizika vzniku koroze se vložky mohou opatřit povlakem (nátěrem) nebo se mohou použít vložky z korozivzdorné oceli.
Druhů výztuží i betonářských ocelí se používalo za dobu stavění železobetonových konstrukcí nepřeberné množství. Výběr výztuží je ovlivněn nejenom výrobním sortimentem, ale také typem konstrukce, do kterých jsou výztuže zabudovány. Typickým příkladem jsou svařované sítě, tzv. kari sítě, které se používají pro vyztužování deskových nebo stěnových konstrukcí. V dnešní době musí být výztuže používané v České republice v souladu s evropskými normami, stejně jako postupy pro navrhování a provádění železobetonových konstrukcí.
Slangový výraz roxor, v současnosti používaný jako obecné označení všech betonářských výztuží, bylo původně označení pro jeden typ profilu betonářské výztuže používaný od 30. do 50. let 20. století.