![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/58/Bateson-Dobzhansky-Muller_model._.jpg/640px-Bateson-Dobzhansky-Muller_model._.jpg&w=640&q=50)
Batesonův–Dobzhanského–Mullerův model
From Wikipedia, the free encyclopedia
Batesonův–Dobzhanského–Mullerův model[1] (někdy též jen Dobzhanského-Mullerův) je modelem evoluce genetické nekompatibility. Tato teorie byla poprvé popsána Williamem Batesonem v roce 1909,[2], a následně v roce 1934 zcela nezávisle Theodosiem Dobzhanským[3]. Později byla rozpracována Hermanem Mullerem[4].
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/58/Bateson-Dobzhansky-Muller_model._.jpg/640px-Bateson-Dobzhansky-Muller_model._.jpg)
Tento model se pokouší vysvětlit, jak se vytváří nekompatibilita mezi blízce příbuznými druhy v situaci, kdy ani jeden z druhů neprochází údolím adaptivní krajiny. Ve své nejjednodušší formě nám tento model ukazuje, že je třeba alespoň dvou změn v lokusu genu k vytvoření hybridní nekompatibility nebo alespoň k poklesu biologické zdatnosti potomků jedinců z dvou ancestrálně identických, avšak alopatrických populací. Tato teorie vychází z myšlenky, že by jedna alela nově vzešlá alela v jedné populaci neměla v druhé populaci způsobovat pokles biologické zdatnosti, máli tato druhá populace shodné genetické pozadí. K vytvoření nekompatibility musí ve druhé populaci vzniknout další alela, která bude s alelou přenesenou nekompatibilní.