Bülach
obec v kantonu Curych ve Švýcarsku From Wikipedia, the free encyclopedia
Bülach je město v kantonu Curych ve Švýcarsku. Je sídlem stejnojmenného okresu. Žije zde přibližně 24 tisíc[1] obyvatel.
| Bülach | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°31′8″ s. š., 8°32′32″ v. d. |
| Nadmořská výška | 428 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Curych |
| Okres | Bülach |
  Bülach Bülach, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 16,09 km² |
| Počet obyvatel | 24 186 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 503,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 8180 |
| Označení vozidel | ZH |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bülach leží v nadmořské výšce 428 metrů na západním úpatí masivu Dättenberg, vzdušnou čarou 16 kilometrů severně od Curychu. Kromě vlastního se středověkým centrem patří k Bülachu také vesnice Eschenmosen, Nussbaumen a Heimgarten. Současná čtvrť Niderflachs byla původně také samostatnou osadou.Území obce (1609 ha) tvoří z 39,0 % lesy, 29,8 % je využíváno zemědělsky a 30,8 % je využíváno pro sídla a dopravu. 0,3 % tvoří vodní plochy a neproduktivní půda (stav k roku 2018).[2]
Nejstarší historie
Okolí Bülachu bylo osídleno již v pravěku. V roce 1980 byly ve Schwerzgruebu objeveny ohniště z pozdní doby bronzové. „Keltský val“ na Rýnském vrchu jako opevnění menšího keltského sídliště (oppidillum, malé oppidum) byl v letech 1998/99 zkoumán curyšskou univerzitou a kantonálním archeologickým oddělením. Val se skládal z kamenů, bedněné konstrukce s výplňovým materiálem, dřevěného čela valu z dubových trámů a příkopu. V Höragenwaldu a Hardwaldu byly nalezeny mohyly z pozdní doby halštatské se zbraněmi, šperky a nástroji. V době římské říše se na místě dnešního města nacházel římský statek.[3]
Středověk a novověk
První písemná zmínka pochází z roku 811 (ve tvaru Pulacha, což je odvozeno z latinského mužského jména Pullius) a v roce 1384 udělil Leopold III. Habsburský Bülachu městská práva.[3] Vesnice, která se ve vrcholném středověku vyvinula v uzavřenou osadu, byla již ve 13. století opevněna hradbami. Bülach byl až do roku 1376 (nejpozději od 13. století) podřízen baronům z Tengenu.[4] V roce 1384, kdy vévoda Leopold III. Habsburský převzal místní panství, získal Bülach městská práva s vlastní jurisdikcí. Bülach za toto privilegium vděčil především své velmi příznivé dopravní situaci. Bülach v roce 1386 během Sempašské války zcela vyhořel.[3]
V roce 1409 byl Bülach nejprve zastaven Curychu a nakonec mu připadl v roce 1419; od roku 1412 tvořil spolu s Bachenbülachem, Niederflachsem a Nussbaumenem panství pod svrchovaností Curychu. Bülach měl až do helvétské revoluce omezenou politickou autonomii (úřad starosty a občanské shromáždění). Během staré curyšské války byl Bülach 7. srpna 1444 podruhé vypálen; 21. června 1506 zničil další požár velkou část města. Radnice byla znovu postavena v letech 1672/73.[3]
Současná budova kostela pochází z let 1508–1514, v 17. a 19. století byly loď a věž několikrát přestavěny. Reformace dorazila do Bülachu v roce 1523. Skutečně se však prosadila až od roku 1528, kdy byl městským farářem jmenován Johannes Haller. Haller byl významným pomocníkem a podporovatelem Ulricha Zwingliho v curyšském Grossmünsteru. V této době se zdejší kraj a Bülach staly významným centrem anabaptismu, který byl reformovanými curyšskými úřady násilně potlačován.[3]
18. a 19. století
V roce 1802, v době Helvétské republiky, Bülach dočasně ztratil městská práva. V roce 1831 byl v důsledku nové kantonální ústavy dříve existující správní obvod Embrach přeměněn na dnešní okres s názvem a hlavním městem Bülach.
Zürcher Unterland byla tradiční zemědělská oblast. Díky svému městskému statutu byl Bülach tržním městem pro zemědělské produkty z okolí. K prosperitě přispívaly rozsáhlé obecní lesy a četné obchodní a řemeslné podniky. Rozšířená byla zejména výroba oděvů (obuvníci, krejčí, kloboučníci). Ve srovnání s ostatními nížinami začala v Bülachu industrializace brzy. První mechanická přádelna s 25 zaměstnanci byla založena již v roce 1819. V roce 1850 zde bylo asi 150 řemeslníků a 20 obchodníků. Ve druhé polovině 19. století se pravidelně konaly dobytčí trhy. V roce 1849 se Bachenbülach stal samostatnou obcí.[3]
V roce 1893 zde vzniklo ovocnářské družstvo spojené s teosofií a zdravým způsobem života.[5]
20. století
Katolický kostel (kostel Nejsvětější Trojice) byl vysvěcen v roce 1902 a farnost byla založena v roce 1943.
Sklárna byla postavena v letech 1890/91. Spolu se sklárnami Saint-Prex a Wauwil byla sklárna Vetropack až do roku 2001 největším výrobcem skleněných obalů ve Švýcarsku. Slévárna Sulzer AG zahájila provoz v roce 1917. Další středně velké průmyslové podniky působí ve strojírenství, ocelářství a strojírenství a v počítačovém průmyslu. V roce 1990 bylo v 1. sektoru zaměstnáno něco málo přes 1 % pracovní síly, ve 2. sektoru 34 % a ve 3. sektoru 65 %.[3]
První vodovod pro soukromé domy byl uveden do provozu v roce 1884. První kanalizační řád vstoupil v platnost v roce 1910, povinné připojení bylo zavedeno od roku 1934. Čistírna odpadních vod je v provozu od roku 1957. Spalovna odpadů, postavená v roce 1967, byla z ekologických důvodů opět uzavřena v roce 1975. Okresní nemocnice v Bülachu existuje od roku 1937.[3]
O výstavbě střední školy se poprvé jednalo v kantonálním parlamentu v roce 1956; kantonální škola Zürcher Unterland (KZU) byla nakonec otevřena v roce 1972. Odborná škola vznikla z živnostenské školy v roce 1860 a do vlastní školní budovy se přestěhovala v roce 1982.
| Vývoj počtu obyvatel[3] | ||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1836 | 1850 | 1900 | 1950 | 1963 | 2000 | 2005 | 2010 | 2015 | 2020 | 2022 | |||
| Počet obyvatel | 1278 | 1545 | 2175 | 4634 | 10 028 | 13 923 | 14 815 | 17 478 | 19 342 | 21 973 | 23 593 | |||
Podíl cizinců v Bülachu činí 30,8 %, což je více než 27,6 % v celém kantonu (k roku 2022).[6]
Náboženství
Navzdory tomu, že se Bülach nachází v převážně reformovaném kantonu Curych (24,5 % oproti 22,9 % římskokatolického obyvatelstva), je počet reformovaných a katolíků v Bülachu téměř vyrovnaný, což souvisí s vysokým podílem cizinců. V roce 2022 se k evangelické reformované církvi hlásilo 21,0 % obyvatel, k římskokatolické 21,4 % a 57,4 % obyvatel mělo jinou nebo žádnou konfesní příslušnost.[6]
Ve městě sídlí sklářská firma Vetropack.[7] Bülach je centrem turisticky významného regionu Zürcher Unterland a leží na úpatí masivu Dättenberg s veřejnou observatoří Sternwarte Bülach. Nedaleko se nachází Letiště Zürich.
Veřejná doprava
.JPG)
Bülach je stejně jako všechny ostatní obce kantonu Curych začleněn do curyšské dopravní sítě (ZVV). Obec byla poprvé připojena k železniční síti 1. května 1865 konečnou stanicí dráhy Bülach-Regensberg-Bahn (BR) do Oerlikonu. V roce 1877 převzala železniční společnost Schweizerische Nordostbahn (NOB) a v roce 1902 byla znárodněna jako Švýcarské spolkové dráhy (SBB). Dne 1. srpna 1876 se Bülach stal železničním uzlem s otevřením trati NOB Hochrheinbahn (Winterthur–Koblenz), přičemž na severu města byla vybudována uzlová stanice. S otevřením trati NOB (Bülach –) Eglisau – Neuhausen am Rheinfall přes Rafzerfeld a Jestetten s napojením na dráhu Winterthur – Andelfingen –Schaffhausen v Neuhausenu nahradila trať BR přes Bülach od 1. června 1897 postupně trať přes Andelfingen jako hlavní trať mezi Curychem a Schaffhausenem. Od znárodnění soukromých železnic v roce 1902 jsou tratě majetkem SBB. Od rozšíření dvoukolejné trati v roce 1980 platí i zde jízdní řád SBB a od května 1990 jezdí curyšská S-Bahn. Spoje S-Bahn jezdí v pravidelných intervalech a spojují Bülach s Curychem, Schaffhausenem, Winterthurem a dalšími městy v okolí.
Doplňkové spoje veřejné dopravy a spojení s obcemi, kterými neprochází železnice, zajišťují autobusy Postauto.
Silniční doprava
Západně od Bülachu prochází dálnice A51 (Curych – letiště – Bülach), známá jako Unterlandská dálnice, která zajišťuje příjezd do obce třemi sjezdy, přičemž dálnice končí na křižovatce Bülach Nord a napojuje se na hlavní silnici 4 (Schaffhausen – Bülach – Curych).
Nejdůležitější památkou je reformovaný kostel sv. Vavřince z roku 1510. Svatého Vavřince připomíná také rošt v městském znaku.
- Martin Plüss (* 1977), hokejista
- Sarah Meierová (* 1984), krasobruslařka
- Caroline Cejková (* 1985), orientační běžkyně
- Reto Berra (* 1987), hokejista-brankář
- Mauro Schmid (* 1999), cyklista
Santeramo in Colle, Itálie
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
