From Wikipedia, the free encyclopedia
Ariane 1 byla čtyřstupňová nosná raketa, vyvinutá Evropskou vesmírnou agenturou. Vývoj Ariane navazoval na zrušený projekt rakety Europa. Raketa byla navržena tak, aby mohla vynést dvě družice najednou, ESA si od toho slibovala snížení ceny. Vývoj začal v roce 1973. Poprvé vzlétla v roce 1979. Celkový počet startů byl 11, z čehož dva skončily nehodou. Poslední start se konal v roce 1986.
| Ariane 1 | |
|---|---|
 Ariane 1 v Le Bourget | |
| Země původu | Evropa |
| Rodina raket | Ariane |
| Výrobce | Les Mureaux pro ESA |
| Rozměry | |
| Výška | 50 metrů |
| Průměr | 3,8 metru |
| Hmotnost | 207 200 kg |
| Nosnost | |
| na LEO | 1400 kg |
| na GTO | 1850 kg |
| Historie startů | |
| Status | Vyřazena |
| Kosmodrom | Guyanské kosmické centrum |
| Celkem startů | 11 |
| Úspěšné starty | 9 |
| Selhání | 2 |
| První start | 24. prosince 1979 |
| Poslední start | 22. února 1986 |
| První stupeň – Ariane 1-1 | |
| Motor | 4x Viking |
| Tah | 2770 kN |
| Specifický impuls | 2760 N.s/kg (281 sekund) |
| Doba zážehu | 145 |
| Palivo | UH-25/N2O2 |
| Druhý stupeň – Ariane 1-2 | |
| Motor | 1x Viking |
| Tah | 720 kN |
| Specifický impuls | 2900 N.s/kg (296 sekund) |
| Doba zážehu | 132 sekund |
| Palivo | UH-25/N2O2 |
| Třetí stupeň – Ariane H8 | |
| Motor | HM-7A |
| Tah | 61 kN |
| Specifický impuls | 4350 N.s/kg (443 sekund) |
| Doba zážehu | 563 sekund |
| Palivo | LH2/LOX |
| Čtvrtý stupeň – Mage 1 | |
| Motor | Mage |
| Tah | 19 kN |
| Specifický impuls | 2890 N.s/kg (295 sekund) |
| Doba zážehu | 50 sekund |
| Palivo | tuhé |
První stupeň byl poháněn čtyřmi motory Viking, spalujícími UDMH a N2O2. Druhý stupeň byl osazen jedním motorem Viking. Třetí stupeň byl poháněn motorem HM7-A na kryogenické pohonné látky, kapalný vodík a kyslík. Čtvrtý stupeň měl raketový motor na tuhé pohonné látky. Toto uspořádání bylo shodné u raket řady Ariane až do typu Ariane 4. Po nehodě druhé rakety kvůli nestabilitě spalování v květnu 1980 bylo inovováno palivo a místo čistého UDMH se používala směs 75% UDMH a 25% hydrazinu. Toto palivo, nazývané UH-25, je svými vlastnostmi velmi podobné americkému Aerozinu 50.
| Let | Datum | Náklad | Výsledek | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| L-01 | 24. prosinec 1979 | CAT-1 | Úspěch | První start |
| L-02 | 23. května 1980 | Firewheel Subsat-1,2,3,4, Amsat P3A, CAT 2 | Neúspěch | Nestabilita spalování v jednom z motorů prvního stupně. |
| L-03 | 19. června 1981 | Meteosat 2, APPLE, CAT 3 | Úspěch | |
| L-04 | 20. prosince 1981 | MARECS 1, CAT 4 | Úspěch | |
| L-5 | 10. září 1982 | MARECS B, Sirio 2 | Neúspěch | První komerční start, selhání turbočerpadla na třetím stupni. |
| L-6 | 16. června 1983 | ECS 1, Amsat P3B | Úspěch | |
| L-7 | 19. října 1983 | Intelsat 507 | Úspěch | |
| L-8 | 5. února 1984 | Intelsat 508 | Úspěch | |
| V-9 | 23. května 1984 | Spacenet 1 | Úspěch | |
| V-14 | 2. července 1985 | Giotto | Úspěch | |
| V-16 | 22. února 1986 | SPOT 1, Viking | Úspěch | Poslední start. |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane 1 na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ariane 1 na Wikimedia Commons Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
