vědecký popis morfologie lidského těla From Wikipedia, the free encyclopedia
Anatomie člověka je obor medicíny a biologie zabývající se anatomiílidského těla. Zkoumá stavbu jeho orgánů a orgánových soustav. Lidské tělo je stejně jako těla ostatních živočichů tvořeno anatomickými soustavami, které jsou tvořeny orgány. Orgány jsou tvořeny tkáněmi, které se skládají z jednotlivých buněk a acelulárních struktur. Tkáně zkoumá histologie, buňky zkoumá cytologie.
Anatomie zkoumá struktury zdravého lidského těla, proto se někdy označuje jako „normální anatomie“. Patologickými změnami lidského těla se zabývá patologická anatomie. Anatomie může sloužit i jiným oborům, jako je umělecká anatomie nebo biometrie.
Makroskopická anatomie – věnuje se studiu struktur viditelných pouhým okem
Mikroskopická anatomie – věnuje se studiu mikroskopických struktur
Cytologie – studuje buňky
Histologie – studuje tkáně
Systémová (systematická) anatomie – zabývá se studiem jednotlivých systémů, resp. soustav lidského těla, jako např. nervová soustava, trávicí soustava aj.
Topografická (regionální) anatomie – zabývá se anatomií určité části lidského těla, např. ruky, krku aj.
Praktická anatomie – také tzv. užitková anatomie, anatomie pro všeobecné medicínské účely
Klinická anatomie
např. radiologická anatomie – zabývá se studiem anatomie viditelné při jednotlivých radiologických zobrazovacích metodách;
např. chirurgická anatomie – studuje chirurgické přístupy
Plastická, resp. umělecká anatomie – studuje proporce a vzhled lidského těla a změny v klidu a při pohybu
Antropologická (srovnávací) anatomie – studuje stavbu těla a rozdíly v různě velkých populacích, změny v čase a prostoru
Komparativní (srovnávací) anatomie – spíše obor obecné anatomie; zabývá se stavbou těla jednotlivých druhů živočichů a porovnáváním
Anatomie se věnuje studiu a popisu makroskopických částí lidského těla. Je proto základem většiny dalších teoretických i praktických oborů medicíny, s nimiž se ve větší či menší míře prolíná. Z těch nejdůležitějších je třeba zmínit:
Zařazení do jednotlivých úrovní není striktní a většina medicínských oborů využívá poznatky od úrovně molekul až po orgánové systémy. Vzájemné mezioborové prolínání (často výrazné) je běžné a z hlediska praktické i teoretické medicíny mimořádně významné.
Nejčastějším a zároveň nejstarším způsobem studia anatomie je pitva. V současnosti anatomie využívá při výzkumu i různé zobrazovací techniky s využitím rentgenového záření, ultrazvuku i technik magnetické rezonance. Při studiu drobných a mikroskopických objektů běžně používá lupu a mikroskop. Jelikož stavba lidského těla je úzce spjata s jeho funkcí, anatomie má velmi blízko k fyziologii.