Aleš Haman (26. června 1932 Josefov u Jaroměře – 7. prosince 2023 Praha[1]) byl český literární teoretik a historik.
| prof. PhDr. Aleš Haman, DrSc. | |
|---|---|
| Narození | 26. června 1932 Josefov  Československo |
| Úmrtí | 7. prosince 2023 (ve věku 91 let) Praha |
| Povolání | vysokoškolský učitel, korektor, redaktor, literární kritik, literární historik, bohemista, překladatel a učitel |
| Stát | Česko |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | literární kritika, literární historie, bohemistika, překlad a školství |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Roku 1951 maturoval na gymnáziu v Hradci Králové. Poté vystudoval češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvoval roku 1956, jeho diplomová práce nesla titul Vlastenecká lyrika z let 1885–1895. Roku 1965 získal titul CSc. za práci Neruda prozaik. Po studiích krátce působil ve Státním zdravotnickém nakladatelství. V roce 1957 se stal odborným pracovníkem (od roku 1965 vědeckým pracovníkem) v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. Stal se zde redakčním tajemníkem kritického vydání Spisů Jana Nerudy. V roce 1972 byl z politických důvodů z ústavu vyhozen. Azyl našel v Národní knihovně, kde pracoval nejprve v oddělení článkové bibliografie, od roku 1982 v oddělení výzkumu a metodiky, od roku 1986 jako vědecký pracovník. Roku 1990 se vrátil do Ústavu pro českou a světovou literaturu. V témže roce začal učit na Západočeské univerzitě v Plzni, v roce 1992 se stal pracovníkem univerzity, roku 1998 tam byl jmenován profesorem. Byl ředitelem ústavu estetiky a dějin umění na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
Jako literární historik se věnoval zejména 19. století (Neruda prozaik, Česká literatura 19. století a evropský kontext, Trvání v proměně).
Jakožto literární teoretik se hlásí ke strukturalismu, k francouzské naratologii (G. Genette), k Paulu Ricoeurovi a k tzv. kostnické škole recepční estetiky. Své přístupy shrnul především v práci Literatura z pohledu čtenářů. K výzkumům čtenářů a čtení ho přivedla jeho zprvu nedobrovolná práce v Národní knihovně.
Literární kritiku shrnul do výboru Prozaické surfování.[2]
- Adolf Branald (1963)
- Neruda prozaik (1968)
- Jan Neruda (1984)
- Obsahová analýza beletrie pomocí obsahových indikátorů (1986)- J. Jílkem
- K funkčnímu modelu estetickovýchovného působení krásné literatury ve fondech veřejných knihoven (1986)
- Česká literatura po roce 1945 z ptačí perspektivy (1990)
- Model základního fondu krásné literatury pro veřejné knihovny (1990) - s J. Jílkem
- Literatura z pohledu čtenářů (1991)
- Česká literatura po roce 1945 (1992)
- Literatura 19. a začátku 20. století (1994)
- Arnošt Lustig (1995)
- Úvod do studia literatury a interpretace díla (1999)
- Česká literatura 19. století a evropský kontext (1999)
- Nástin dějin české literární kritiky (2000)
- Česká literatura 19. století (2002)
- Kritické úvahy o západní literární teorii (2006) - s J. Holým a V. Papouškem
- Trvání v proměně. Česká literatura 19. století (2007)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
