![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/17/Albrecht_D%25C3%25BCrer_-_1500_self-portrait_%2528High_resolution_and_detail%2529FXD.jpg/640px-Albrecht_D%25C3%25BCrer_-_1500_self-portrait_%2528High_resolution_and_detail%2529FXD.jpg&w=640&q=50)
Albrecht Dürer
německý malíř / From Wikipedia, the free encyclopedia
Albrecht Dürer (21. května 1471 Norimberk – 6. dubna 1528 tamtéž) byl německý malíř, grafik a teoretik umění evropského formátu.
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2c/Broom_icon.svg/48px-Broom_icon.svg.png)
Albrecht Dürer | |
---|---|
![]() | |
Narození | 21. května 1471 Norimberk |
Úmrtí | 6. dubna 1528 (ve věku 56 let) Norimberk |
Místo pohřbení | Johannisfriedhof |
Národnost | Němci |
Povolání | malíř, tiskař, matematik, iluminátor, mědirytec, teoretik umění, kreslíř, ilustrátor a exlibrista |
Rodiče | Albrecht Dürer starší a Barbara Dürer |
Manžel(ka) | Agnes Dürer |
Příbuzní | Hans Dürer[1] a Endres Dürer[1] (sourozenci) Hieronymus Holper (dědeček z matčiny strany) Hans Frey (tchán)[2] |
Významná díla | Melancholie I Klanění tří králů |
Mecenáš | Maxmilián I. Habsburský |
Ovlivněný | Michael Wolgemut Jacopo de' Barbari |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Do jeho díla patří více než 1100 kreseb, 34 akvarelů, 108 mědirytů a leptů, kolem 246 dřevořezů a 188 maleb. K tomuto souboru se ještě dnes přidávají nově objevené položky: 8. června 2005 uvedl tisk, že velké okno z barevného skla v kostele Sv. Jakuba ve Straubingu, na němž je zobrazen Mojžíš přijímající desky zákona, vzniklo podle Dürerova návrhu.[3]
Dürer byl mistrem nejvyššího řádu, jako nikdo jiný sklenul oblouk od středověku k renesanci.[3] Byl prvním německým umělcem, který psal o svém životě, jako první zacházel s autoportrétem jako se samostatným žánrem, akvarel a tisk přivedl již v raném stádiu k umělecké a technologické dokonalosti, jako první v Německu kreslil akty podle živých modelů a jako první podpořil své praktické dílo umělecko-teoretickými pojednáními. Ve srovnání s ním obstojí Leonardo da Vinci – ovšem Dürer své výsledky prezentoval podstatně systematičtěji než Leonardo. V roce 1525 vydal v Norimberku první knihu o matematice pro dospělé v němčině Uvedení do měřictví a roku 1527 Nauku o opevňování. Tyto dvě teoretické práce patří spolu s posmrtně vydanými Čtyřmi knihami o proporci (1528), na nichž pracoval dvacet let, k důležitým pojednáním z oblasti teorie umění.[4]
V Německu se o době kolem roku 1500 mluví jako o Dürerově epoše, čímž je jeho jméno spojováno s dobou rozkvětu.[5]