From Wikipedia, the free encyclopedia
Albert hrabě Lónyay de Nagy Lónya (německy Albert Graf Lónyay von Nagylónya und Vasáros-Namény, maďarsky nagylónyai és vásárosnaményi, gróf Lónyay Albert) (20. prosince 1850 Nagylónya – 28. března 1923 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a dvořan ze staré uherské šlechty. V c. k. armádě sloužil od roku 1869 a byl důstojníkem husarů u různých jednotek převážně v Uhrách, několik let byl také císařským pobočníkem. V letech 1910–1914 působil jako vrchní ceremoniář u císařského dvora a nakonec zastával čestnou funkci kapitána uherské královské gardy (1914–1918). V roce 1910 byl povýšen na hraběte a v roce 1911 dosáhl hodnosti generála jezdectva.
Albert hrabě Lónyay | |
---|---|
Kapitán uherské královské gardy | |
Ve funkci: 1914 – 1918 | |
Předchůdce | Géza Fejérváry |
Nástupce | funkce zanikla |
Vrchní ceremoniář císařského dvora (Oberststabelmeister) | |
Ve funkci: 1910 – 1914 | |
Předchůdce | Adam Berzeviczy |
Nástupce | Karel Rumerskirch |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál jezdectva (1911), polní podmaršál (1906), generálmajor (1902) |
Narození | 20. prosince 1850 Lónya |
Úmrtí | 28. března 1923 (ve věku 72 let) Vídeň |
Titul | hrabě (1910) |
Děti | Rosa von Lónyay de Nagy-Lónya und Vásáros-Namény, Countess von Lónyay de Nagy-Lónya und Vásáros-Namény |
Příbuzní | Marie-Thérèse Woodová[1] (vnučka) |
Profese | aristokrat a důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel ze starého uherského šlechtického rodu Lónyaů, patřil k evangelické linii.[2] Narodil se v Berežské župě na zámku Nagylónya, který již neexistuje (vyhořel v roce 1965). Měl šest sester a byl jediným synem Alberta Lónyaye (1923–1904), vrchního župana Ugočské župy. Matka Rosálie (1827–1863) pocházela z rodu Kubínyiů.[3] Po otci byl synovcem vlivného uherského politika Menyhérta Lónyaye. Studoval gymnázium a do armády vstoupil v roce 1869 k 9. husarskému pluku v Komárně, ještě téhož roku získal hodnost poručíka. V roce 1874 byl povýšen na nadporučíka a v letech 1875–1877 navštěvoval jezdecký institut ve Vídni. V letech 1878–1880 byl mimo aktivní službu, poté se vrátil k 9. husarskému pluku, následně vystřídal službu u dalších husarských jednotek ve Stockerau a v Pécsi. V hodnosti kapitána (1886) byl pobočníkem velitele 4. armádního sboru v Budapešti hraběte Nikolause Pejačeviće (1886–1888),[4] po roce 1888 sloužil u 7. husarského pluku v Albertirsi. V roce 1891 byl povýšen na majora a tři roky vykonával službu křídelního pobočníka (Flügeladjutant) císaře Františka Josefa.[5][6] Mezitím byl povýšen na podplukovníka (1893) a v roce 1894 byl přeložen opět k 9. husarskému pluku. Jako plukovník (1896) setrval u 9. husarského pluku jako jeho velitel (1896–1901).[7][8][9]
V roce 1902 byl povýšen na generálmajora, byl velitelem 5. jezdecké brigády v Jarosławi (1901-1904),[10] 6. jezdecké brigády v Miskolci (1904–1905),[11][12] krátce velel 3. jezdecké brigádě v Mariboru (1905) a poté byl velitelem jezdecké divize ve Vídni (1905–1907).[13] V roce 1906 dosáhl hodnosti polního podmaršála a od roku 1907 byl gardovým poručíkem uherské královské gardy ve Vídni.[14] V roce 1910 byl v armádě penzionován,[15] ale o rok později ještě dosáhl hodnosti generála jezdectva (1911).[16][17] V letech 1910–1914 zastával u císařského dvora funkci ceremoniáře zodpovědného za organizaci stolování u slavnostních tabulí (Oberststabelmeister).[18][19][20] Nakonec byl v letech 1914-1918 kapitánem uherské královské gardy (německy Kapitän der königlich Ungarischen Leibgarde, respektive maďarsky a Magyar Királyi Testőrség gárdakapitánya).[21][22][23] Po zániku monarchie dožil v soukromí ve Vídni.
V roce 1885 se na zámku Bartenstein oženil s princeznou Marií Henriettou z Hohenlohe-Bartensteinu (1861–1933), dcerou knížete Karla Hohenlohe-Bartensteina a Rosy, rozené hraběnky Šternberkové.[24][25] Marie Henrietta byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Jako vdova se usadila v Badenu, kde je také pohřbena spolu se svým mladším synem Arnoštem.[26][27] Z manželství se narodily tři děti,[28] synové Karel (Károly, 1886–1950) a Arnošt (Ernö, 1898–1958) sloužili v c. k. armádě a poté žili v soukromí, dcera Róza (1888–1970) se provdala za britského důstojníka kapitána George Jervise Wooda (1878–1958).[29] Jejich dcera Marie Terezie (1910–1985) byla manželkou knížete Ernsta z Hohenbergu.[30]
Od roku 1880 byl c. k. komořím[31] a jako vysoký hodnostář u dvora obdržel v roce 1910 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[32] V roce 1910 byl zároveň povýšen na hraběte (příslušný diplom byl podepsán císařem Františkem Josefem v Ischlu 8. července 1910).[33] Během vojenské služby získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku, vzhledem ke své službě císařského pobočníka a později vysoce postaveného dvořana obdržel řadu vyznamenání také od zahraničních panovníků.[34]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.