Federální subjekty Ruska
From Wikipedia, the free encyclopedia
Podle ústavy z roku 1993 a pozdějších změn sestává Ruská federace k 1. říjnu 2022 z 89 subjektů (rusky: субъекты, j. č. субъект), které se dělí do 6 kategorií obdařených různým stupněm politické autonomie; v Radě federace (Senátu, horní komoře Federálního shromáždění) mají ale všechny subjekty rovné zastoupení dvěma poslanci. Z každého subjektu jednoho vybírá zákonodárný sbor subjektu a jednoho gubernátor subjektu. Většina států však neuznává legitimitu ruské nadvlády nad Krymem (který se podle ruské ústavy skládá z Republiky Krym a federálního města Sevastopolu), stejně jako nad ostatními anektovanými oblastmi Ukrajiny.
Vláda ruské federace v první polovině devadesátých let uzavřela bilaterální dohody s jednotlivými subjekty, ve kterých si některé republiky zajistily zvláštní pravomoce (např. Baškortostán nebo Tatarstán). Většina těchto smluv nebyla na konci devadesátých let obnovena, což vedlo k oslabení vytvořeného asymetrického federalismu (bez jasně ústavně definovaných pravomocí a postavení subjektů). To vedlo k postupné centralizaci moci za vlády prezidenta Vladimira Putina a jeho strany Jednotné Rusko (dominantní ve všech subjektech), kdy došlo k posílení moci a dohledu federálních orgánů (federální okruhy Ruska vytvořené v roce 2000).[1] Méně rozvinuté subjekty federace jsou většinou finančně závislé na přerozdělování financí z centra (průměrně 18 %, Čečensko a Ingušsko více než 80 %), což dále vedlo k umenšení jejich faktické autonomie a ochotě se podřídit federální moci nebo na ní převést pravomoce nad určitou oblastí (daně stanovuje federace). Federální orgány tak fakticky převzaly většinu pravomocí, které byly sdíleny mezi federací a federálními subjekty (federální moc má řádově více oblastí působnosti než federální subjekty jelikož ve sdílených oblastech má přednost federální právo). Postupně došlo ke zrušení voleb představitelů výkonné moci (hlav republik, gubernátorů a starostů), přičemž kandidáta nominoval prezident federace a schvaloval ho regionální parlament (zrušeno v roce 2012).[1][2][3]
Mezi jednotlivými subjekty jsou velké ekonomicko-sociální rozdíly (finanční centra a oblasti bohaté na nerostné suroviny versus severní Kavkaz a jižní Sibiř).[1][2] Většina neruských oblastí je silně rusifikována. V roce 2010 tvořili etničtí Rusové většinu obyvatel ve všech subjektech federace kromě: Baškortostánu, Čuvašska, Jakutska, Kalmycka, Marijska, Tatarstánu, Tuvy a kavkazských republik Dagestánu, Čečenska, Chakasie, Ingušska, Kabardsko-Balkarska, Karačajsko-Čerkeska a Severní Osetie-Alanie.[2]
Na úrovni subjektů federace zaručuje Ústava Ruské federace ve článku 12 lokální samosprávu.