![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ec/St_Peter_Brandl_1724_National_Gallery_Prague.jpg/640px-St_Peter_Brandl_1724_National_Gallery_Prague.jpg&w=640&q=50)
Druhý list Petrův
From Wikipedia, the free encyclopedia
Druhý list Petrův (zkratka 2P nebo 2Pt) je list (epištola) Nového zákona, jeden z tzv. obecných či katolických listů, tradičně připisovaný apoštolu Petrovi. Byl napsán řecky buď v době, kdy Petr byl biskupem v Římě (tj. před rokem 65), anebo spíše někým z jeho žáků v letech 100–150.
Druhý list Petrův | |||
---|---|---|---|
![]() | |||
Autor | svatý Petr | ||
Původní název | Β΄ Επιστολή Πέτρου | ||
Žánr | epištola | ||
Předchozí a následující dílo | |||
| |||
![]() | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5c/Rembrandt_van_Rijn_%22Petrus_in_de_gevangenis%22_%28St._Peter_in_prison%29.jpg/320px-Rembrandt_van_Rijn_%22Petrus_in_de_gevangenis%22_%28St._Peter_in_prison%29.jpg)
Druhý list Petrův se obrací ke křesťanům vůbec, a to jménem apoštola Petra. Varuje před kazateli novinek (snad gnostiky) a vysvětluje, proč očekávaný druhý příchod Kristův (parusie) ještě nenastal. Odklad soudu je jen výraz Boží trpělivosti, která nechce, aby lidé zahynuli a dává jim tedy ještě čas. Ačkoli se autor výslovně označuje jako apoštol Petr, od starověku o tom někteří pochybovali, například Origenes; Eusebius zaznamenává pochybnosti svých současníků, ale sám obhajuje autenticitu listu. Důvodem pochybností je odlišný styl, námitky, že druhý příchod ještě nenastal, a fakt, že list cituje Pavlovy listy jako obecně známé. 1Pt 3,4 hovoří o době, kdy „zesnuli Otcové“, tj. patrně první apoštolská generace. Text 2Pt kromě toho vykazuje řadu paralel s Listem Judovým: srv. 2Pt 1,5 s Ju 3, 2Pt 1,12 s Ju 5, 2Pt 3,2n s Ju 17n, 2Pt 3,14 s Ju 24 a 2Pt 3,18 s Ju 25.
Přesto se list obecně uznával jako kánonický, definitivně od doby Jeronýmovy (4. stol).
Nejstarší dochovaný text epištoly se nachází v rukopise 72 z přelomu 3. a 4. století.