Žitava
velké okresní město v zemském okresu Zhořelec v Německu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Žitava (německy Zittau, hornolužickosrbsky Žitawa, polsky Żytawa, latinsky Sitavia) je velké okresní město v německé spolkové zemi Sasko, které se nachází v saské části historického území Horní Lužice v zemském okrese Zhořelec. Leží na trojmezí Německa, Česka a Polska v místě, kde se se říčka Mandava vlévá do Lužické Nisy. Žije zde přibližně 25 tisíc[2] obyvatel. Předtím, než se Žitava stala součástí Hornolužického šestiměstí, patřila k historickému území Čech. V období svého rozkvětu, kdy byla známá jako středisko plátenictví, byla druhým nejbohatším členem Šestiměstí. Za třicetileté války přijala Žitava více než 1000 rodin českých exulantů, kteří až do 19. století spoluvytvářeli kulturní obraz města. Mezi nejvýznamnější pamětihodnosti mimo jiné patří dvě žitavská postní plátna, bývalý františkánský konvent s kostelem sv. Petra a Pavla a kostel sv. Kříže, stará Solnice nebo Dornspachův dům. Oblast města je součástí Přírodního parku Žitavské hory.
Žitava Zittau | |
---|---|
Náměstí s radnicí | |
Poloha | |
Souřadnice | 50°53′46″ s. š., 14°48′26″ v. d. |
Nadmořská výška | 242 m n. m. |
Časové pásmo | UTC +1 |
Stát | Německo Německo |
Spolková země | Sasko |
Zemský okres | Zhořelec |
Administrativní dělení | 9 místních částí[1] |
Žitava | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 66,8 km² |
Počet obyvatel | 24 794 (2022)[2] |
Hustota zalidnění | 371,4 obyv./km² |
Etnické složení | Němci 97,9 %[3] |
Náboženské složení | protestantství 15,7 % římskokatolická církev 5,0 %[3] |
Správa | |
Status | velké okresní město |
Primátor | Thomas Zenker |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | Markt 1 02763 Zittau |
Telefonní předvolba | 03583 a 035843 |
PSČ | 02763 a 02788 |
Označení vozidel | GR, LÖB, NOL, NY, WSW, ZI |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na území Žitavy bylo objeveno několik archeologických nálezů z doby bronzové náležejících k tzv. Lužické kultuře, v 9. století se tu usadili západní Slované, jak to dokládají nálezy v okolí Ostritz.[4] Současná urbánní krajina ovšem vznikla až během německé kolonizace organizované na přelomu 12. a 13. století z Míšeňského markrabství. První písemná zmínka o Žitavě z roku 1238 se zachovala v jedné z listin Kláštera Marienthal. Týká se Častolova ze Žitavy (Chastoslaus de Sitavia), což byl český šlechtic z rodu Ronovců, stoupenec krále Václava I., který se se svým mladším bratrem Jindřichem na Žitavsku usadil. Městská práva udělil Žitavě v roce 1254 Přemysl Otakar II., jenž určil její budoucí rozlohu tím, že na koni objel vytyčené území. Po vzniku Hornolužického šestiměstí bylo Karlem IV. zřízeno celní stanoviště, kterým se stal nově postavený hrad Karlsfried – sídlo žitavského fojta. Za nedostatečnou vojenskou podporu ve šmalkaldské válce v letech 1546–1547 potrestal Ferdinand I. Habsburský Žitavu a další členy Šestiměstí v rámci tzv. Pönfallu ztrátou privilegií a pozemků. V průběhu třicetileté války pak postoupil Ferdinand II. Štýrský Horní i Dolní Lužici Saskému kurfiřtství jako splátku dluhu za vojensku pomoc. Za saské vlády došlo v roce 1757 během sedmileté války k ostřelování Žitavy rakouskými vojsky, které zničilo 80 % domů a navždy tak proměnilo tvář tohoto města.
V Žitavě, která leží na trojmezí, se prolínají německé, české a polské kulturní vlivy. Bohatou tradici zde má již od 16. století vzdělávání, jehož význačným představitelem byl pedagog a spisovatel Christian Weise, a rovněž hudba zastoupená např. Andreasem Hammerschmidtem, Johannem Kriegerem a Heinrichem Marschnerem.[5] Město je sídlem dvou vysokých škol: Vysoké školy Žitava/Zhořelec a Mezinárodního vysokoškolského institutu, v nichž se vzdělávají také čeští a polští studenti. Se Zhořelcem (Görlitz) sdílí Žitava společné Divadlo Gerharta Hauptmanna. Pro svou nejvýznamnější pamětihodnost připomínající zdejší tradici plátenictví bývá Žitava označována jako „město postních pláten“.[6]