Šeptání
způsob artikulace řeči, při které nedochází k aktivní tvorbě základního tónu hlasu hlasivkách / From Wikipedia, the free encyclopedia
Šepot je způsob fonace, který se obvykle používá v situacích, kdy je třeba zachovávat ticho. Při šeptání hlasivky nekmitají, a tak nedochází ke tvorbě základního tónu hlasu. Zároveň ale nejsou hlasivky zcela otevřené jako při běžném dýchání. Hlasivkové vazy jsou při šepotu přiblížené a mezi hlasivkovými chrupavkami je trojúhelníkovitá štěrbina. Strikturou prochází vzduch, čímž vzniká šum. Jednou z vlastností šumu je nepravidelný průběh, nelze tedy určit jeho základní frekvenci.
O šepotu se traduje, že je nezdravý a škodí hlasivkám. Ačkoli existuje velké množství lidí, u kterých se tato domněnka potvrzuje, u jiných může být šepot obdobně náročný jako modální fonace a ukazuje se, že v některých případech je dokonce pro hlasivky zdravější.[1] Lze se tak domnívat, že škodlivost či prospěšnost šepotu závisí na technice produkce každého jednotlivce. Zdravější techniku šepotu si nejspíše navíc lze na základě instrukcí osvojit[2]. Není tedy možné ono odvěké tvrzení potvrdit ani vyvrátit.