Šťavelanové komplexy kovů

Šťavelanové komplexy kovů jsou komplexní sloučeniny obsahující šťavelanové (C₂O 2−
4 ) ligandy. Šťavelanové ionty obvykle vytvářejí pětičlenné MO₂C₂ chelátové kruhy.

Jsou známy i víceligandové komplexy, například [Co(C₂O₄)(NH₃)₄]^κ+.^[1]

• 
  [Cr₂(ox)₅]⁴⁻
• 
  Trisoxalatoželezitan draselný (K₃[Fe(C₂O₄)₃].3 H₂O)
• 
  Oxaliplatina, protinádorové léčivo.
• 
  [Zr(ox)₄]⁴⁻

Homoleptické komplexy

Homoleptické šťavelanové komplexy mohou mít například vzorec [M(κ²-C₂O₄)₃]ⁿ⁻: M = V³⁺, Mn3⁺,^[2] Cr³⁺, Tc⁴⁺, Fe³⁺, Ru³⁺, Co³⁺, Rh³⁺, Ir³⁺. Anionty v nich vykazují chirální D₃ symetrii a u některých se podařilo získat jednotlivé enantiomery.^[3] Některé rané přechodné kovy vytváří tetrakiskomplexy typu [M(κ²⁻C₂O₄)₄]ⁿ⁻ M = Nb⁵⁺,^[4] Zr⁴⁺,^[5] Hf^4+[6] nebo Ta^5+[7]

Vícejaderné komplexy

Šťavelanové ionty mohou tvořit můstky ve vícejaderných komplexech s (κ²,κ'²⁻C₂O₄)M₂ jádry. Příkladem dvojjaderných komplexů mohou být sloučeniny odpovídající vzorci [M₂(C₂O₄)₅]²⁻ M = Fe^2+[8] nebo Cr³⁺.^[9]

Fotochemické vlastnosti

Krystaly trisoxalatoželezitanu draselného

Šťavelanové komplexy se působením světla rozkládají za uvolnění oxidu uhličitého; tento jev je základem analytické metody nazývané aktinometrie. Ozářením Pt(C₂O₄)(PPh₃)₂ ultrafialovým zářením vznikají deriváty Pt⁰(PPh₃)₂.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Transition metal oxalate complex na anglické Wikipedii.

1. Ivan Bernal; James Cetrullo. The phenomenon of conglomerate crystallization. XIX. Clavic dissymmetry in coordination compounds. Structural Chemistry. 1990, s. 235–243. DOI 10.1007/BF00674267.
2. T. Lis; J. Matuszewski. Structure of potassium tris(oxalato)manganate(III) trihydrate. Acta Crystallographica Section B. 1980, s. 1938–1940. DOI 10.1107/S0567740880007558.
3. George B. Kauffman; Lloyd T. Takahashi; Nobuyuki Sugisaka. Resolution of the Trioxalatocobaltate(III) Ion. Inorganic Syntheses. 1966, s. 207–211. ISBN 9780470132395. DOI 10.1002/9780470132395.ch55.
4. F. A. Cotton; Michael P. Diebold; W. J. Roth. Variable Stereochemistry of the Eight-Coordinate Tetrakis(oxalato)niobate(IV), Nb(C₂O₄)₄⁴⁻. Inorganic Chemistry. 1987, s. 2889–2893. DOI 10.1021/ic00264a035.
5. Yun-Long Fu; Jia-Lin Ren; Zhi-Wei Xu; Seik Weng Ng. Bis(4,4′-bipyridinium) Tetrakis(oxalato-κ2O,O′)zirconate(IV). Acta Crystallographica Section E. 2005, s. m2397–m2399. DOI 10.1107/S1600536805033829.
6. D. Tranqui; P. Boyer; J. Laugier; P. Vulliet. Structure cristalline du tétrakisoxalatohafniate de Potassium Pentahydraté [K4Hf(C2O4)4.5H2O]. Acta Crystallographica Section B. 1977, s. 3126–3133. DOI 10.1107/S0567740877010395.
7. Berislav Perić; Nevenka Brničević; Marijana Jurić; Pavica Planinić; Dubravka Matković-Čalogović. [NH₄][(CH₃)₂NH₂]2[Ta(C₂O₄)₄]·2H₂O: The First (Oxalato)tantalate(V) Complex Structurally Characterized. Structural Chemistry. 2009, s. 933–941. DOI 10.1007/s11224-009-9494-0.
8. Donatella Armentano; Giovanni De Munno; Francesc Lloret; Miguel Julve. Bis and Tris(oxalato)ferrate(III) Complexes as Precursors of polynuclear compounds. CrystEngComm. 2005, s. 57. DOI 10.1039/b417251e.
9. Vanessa M. Masters; Clint A. Sharrad; Paul V. Bernhardt; Lawrence R. Gahan; Boujemaa Moubaraki; Keith S. Murray. Synthesis, Structure and Magnetism of the Oxalato-Bridged Chromium(III) Complex [NBuⁿ₄]₄[Cr₂(ox)₅]·2CHCl₃. Journal of the Chemical Society, Dalton Transactions. 1998, s. 413–416. DOI 10.1039/a705265k.

Související články

• Oxalatonikelnatany

Portály: Chemie