Říšské rytířstvo
From Wikipedia, the free encyclopedia
Říšské rytířstvo (německy Reichsritterschaft, latinsky Equites imperii) byla společenská vrstva nižší šlechty ve Svaté říši římské, která držela od pozdního středověku až do zániku říše statky ve Švábsku, Frankách a Porýní, které byly jednotně organizovány, podléhaly bezprostředně jen římskému císaři a žádnému zeměpánu, ovšem jejich držitelé neměli právo hlasovat na říšském sněmu a nepříslušeli tedy k říšským stavům. Ještě v závěru existence Svaté říše čítalo rytířstvo kolem 350 rodin s celkem 450 000 poddaných.