Čítač instrukcí
From Wikipedia, the free encyclopedia
Čítač instrukcí (anglicky Program Counter – PC) nebo také instrukční ukazatel (anglicky Instruction Pointer – IP) je speciální registr v procesoru, jehož účelem je adresovat instrukce strojového kódu v operační paměti počítače. Strojový kód se vykonává (až na výjimky) sekvenčně, a tak po načtení strojové instrukce z paměti – z adresy dané tímto registrem – se hodnota registru zvýší o velikost instrukce (včetně operandů) a hodnota adresy v registru ukazuje na následující instrukci. Ve většině procesorů se čítač instrukcí zvýší automaticky po načtení programu instrukcí. K postupnému volání z paměti slouží určité pokyny: skoky, volání podprogramu a návrat, přerušení sekvence zavedením nové hodnoty do čítače instrukcí.
Takový skok instrukcí umožňuje nové adrese, aby byla vybrána jako začátek další části toku instrukcí z paměti. Umožňují načíst (zapsat) nové hodnoty do registru čítače instrukcí. Volání podprogramu je dosaženo pouhým čtením starého obsahu čítače instrukcí, předtím než je přepsán novou hodnotou a uložen do paměti. Návrat z podprogramu se docílí zapsáním uložené hodnoty zpět do čítače instrukcí.